Článek
Rozhodla jsem se, že už další své splíny zde uvádět nechci. Protože negativních aspektů je všude dostatek. A hlavně mne to až tak nepodporuje. Jenom jsem tím chtěla ukázat, že lidé nejsou sami, když něco podobného prožívají.
Ale na sociálních sítích vidíme často jenom ty hezké věci, jenom to, jak se lidé snaží vypadat nejlépe. Neřeknou vám, že mají deprese nebo že je něco sráží ke dnu. To si nechají pro sebe a někdy je to fakt dobře.
Říká se totiž, že by si člověk neměl moc stěžovat. Už jenom proto, že tím přitahuje to stejné. Když se zaměřuje na své negativní prožívání, tak ho vlastně jenom rozmnožuje. Uvedla jsem o sobě, že mi bylo fakt hrozivě. Ale tím to dál nebudu rozšiřovat. I dnes mi nebylo po ránu nejlépe.
A tak co jsem pro sebe udělala? Ostříhala jsem si vlasy. Nechala a dovolila pustit něco starého ze sebe. Hodně se mi mastily a byly těžké na úpravu. Když mám krátký sestřih, cítím se více volná, svobodnější, lehčí, nová i svěží. Tímto jsem si vrátila kus pocitu sama ze sebe. Kus dobrého pocitu. Protože se potřebuji cítit ve své kůži.
A nový sestřih vám ten pocit dodá. Taky posílá impuls mému podvědomí, že je něco nové a jinak. A tento pocit mne posunul zpátky více k sobě. Uvědomila jsem si, že čím více o sebe člověk pečuje, tím hezčí má ze sebe pocit. A jaký máte ze sebe pocit, tak poté i podobné můžeme přitahovat.
A když se mi nelíbilo co se sebou a už jsem nevěděla co dělat. Bála jsem se být s tím sama. Osamocená a nemocná. Dělala jsem tyto kroky. Jít blíže k sobě. Vizualizovat si to, cítit se tak. Připomínat si to. A pak také tak konat. Když má člověk deprese, ti kteří si tím prošli. Moc dobře víte, jak těžké je pak udržet pořádek kolem sebe. Nebo když po těžké psychóze se učíte znovu být se sebou a pečovat o sebe.
Čistit si zuby. Umýt nádobí. Mít kolem sebe čistý prostor bez chaosu. Každý kdo měl psychózu nebo těžké stavy ví, jak je těžké udržet si pořádek. Mít vůli. Jít, pokračovat a pilně na sobě pracovat. Když jenom ležíte v letargii, tak to za vás nikdo neudělá. A pokud se to stane návykem, či pravidlem. Je mi zle a nemohu dál. Doma to pak také tak vypadá. Jako chaos.
A tento prostor nás pak automaticky přivádí k dalšímu šílenství. Já si tedy ostříhala vlasy a ucítila jsem na sobě posun. Změnu. Proměnu. A tím jsem dostala sílu jít udělat další krok. A další. Otevřít žaluzie, pustit do sebe více světla i do prostoru. Ihned jsem měla více nálady pro sebe a umyla to nádobí, co na mne tři dny čekalo. Tak a toto je ten kouzelný proutek, co proměňuje můj stav k lepšímu.
Objevila jsem, že je to kouzlo. Že čím lépe se chci cítit, tím více o sebe musím dbát a pečovat. Abych se cítila jako člověk, aby to ze mne vyzařovalo. Abych mohla mít energii a abych mohla konat ty kroky. Ano je to kouzlo. Objevit, že co nemám sílu a vůli lze snadno převést do péče a pocitu o sebe. A že to mé tělo zaznamená a ocení mne silou, vůli, respektem k sobě.
A z tohoto ocenění čerpám onen ztracený dopamin. Ano jít něco dělat a neutápět se ve svých pocitech je terapeutické. Nemusíte mít mnoho přátel, ani léčitelů. Nastavte si stav pro sebe. Udělám něco pro sebe. Dnes kousek, zítra více. Ale každý den nějaký ten kousíček. Nemusíte si hned jít stříhat všichni vlasy. I když je to příjemné a shodíte ze sebe kus něčeho, co už tam mít třeba nechcete. Dlouhé nepoddajné vlasy například.
I jemná péče o tělo, kůži, nehty. Dělá to každý influencer. Že o sebe příkladně pečuje. Proč ne my ostatní. Dělat to vědomě a cítit se tak. V dobré kůži. Sám v sobě lépe. I babička mi to často připomínala. Ale já v sobě měla onehdy pořád mnoho žalu. A tak se mi o sebe pečovalo těžko, stejně tak, jak jsem se cítila v otěžech.
A začala je postupně sundávat ze sebe. A jedna proměna mi ukázala, že to jde. Hravě, snadno. Jenom ten kousek chtít, jít to udělat. Pocítit tu změnu. A držet se jí.
Co tedy ve stručnosti k sesumírování těchto základních činností pro sebe můžeme?
Ranní rituál péče
Otevřít okno, pustit čerstvý vzduch, vědomě dýchat, říct si svou rituální afirmaci. Například: Otevírám se novému dni, zážitkům i otevřenosti.
Krátká péče o tělo. Vědomě každý úkon vést bez toho, aby to byl jenom automatický proces. Kůže, vlasy, nehty, ruce. Co běžně vlastně člověk s ranní hygienou provádí.
Vědomý úklid prostoru
Věnuj prvně pozornost malým úsekům, které člověka nezatíží. Znáte ten pětiminutový úklid? Kdy se prostě pět minut soustředíte na jedno konkrétní místo a vnesete do něj pořádek. I malý prostor dělá zázraky.
Dej pozornost také jednomu místu pro lehký odpočinek během dne. Místo, kde máš oblíbený polštář, deku, hrnek s čajem. Květinu ve váze.
Péče o zvířata a životní prostor
Já mám ve svém životě své domácí mazlíčky. O něž se neustále starám, takže mi poskytovali prostor, kdy péče o ně vymazávala mé strasti o sebe. Ne jednou mne vytáhli ven na procházku, či donutili vstávat a fungovat. Mít domácí zvířátko, které milujete a pečujete o něj je pro lidi s duševní nemocí významné. Ale také musíte zvážit, zda na to máte sílu, zkušenosti i trpělivost s jejich péčí. Se zvířaty se pojí zodpovědnost. Pokud se na to necítíte, pořiďte si domů květiny v květináči.
Budou vás provázet také. Péči potřebují také. A radost umí vytvořit neméně.
Chce to plán
Víte, když si zadáte, že chcete něco vytvořit. Dalším krokem je ono tvoření. Plán pondělí, středa, pátek. Že každý den provedete určité činnosti v domácnosti dá jasnost i cíl.
Odměna a pauza pro sebe
Během dne, po některém z výkonu se odměním. Dobrým čajem, kávou. Posezením v zahradě, na terase, na balkóně a nebo ve svém koutku. Vyřaďte počítače a mobily. Techniku na nějaký čas. A snažte se být sami se sebou. Jenom tak. Pozorovat z okna ptactvo. Co dělá. Kde si hraje kočka. Hodně to pomáhá se zpřítomnit. Usebrat se trošku. I vydechnout z těžkých okamžiků nebo chvil. Ukotvit v sobě nastolené změny. A dělat i toto pro sebe pravidelně. Kde je návyk, je i vůle.
Večerní rituál a vizualizace
Před spaním si ujasnit své myšlenky je vhodné proto, aby mozek měl více prostoru pro klidný spánek. Pocit vděčnosti a seznam, co jsem pro sebe dnes vykonala a co mi udělalo drobnou radost. Protože i drobné radosti jsou semínka, které jednou vzejdou ve velké radosti. Neočekávat od sebe víc, než nyní mohu. A naučit se těšit z drobností je vlastně velký čin v tom, že neočekáváme, že jsou pro nás věci samozřejmostí. Ale dokážeme vnímat malé zázraky ve svém životě. A ocenit je.
Vizualizaci používám pro příjemné programování toho, co chci pro sebe přitahovat. Jak se chci nacházet. Co si přinesu do svého života. Protože já jsem jeho pánem. Ne jeho sluha. Být pánem svého života.
Nechť je vám ve vašich aktivitách příjemně.
Sunwise
