Článek
Pokud k tobě něco patří, tak se to neodděluje. Říká se to a určitě to bude pravda. Ačkoli to tak vždy necítíme. Nebála bych se toho. Vlastně to znamená, že není se čeho bát, protože máme přesně to, co nám náleží. A pokud to ještě nemáme, potřebujeme se naučit trpělivosti.
Ono totiž než se věci uspořádají, hlavně v dobách chaosu, tak to stojí nějaký ten čas. Čas rány nehojí, spíše nám dává poznání, kde jsme u toho my. Když bychom chtěli změnit naši karmu, stálo by nás to zastavení. Zastavit se, porozhlédnout se, vysypat všechny odpadky, které sebou tahat už nepotřebujeme.
Pak se pročistí prostor, uvnitř nás a my můžeme dosáhnout toho, co bychom chtěli přitahovat, nebo to, co k nám skutečně patří. Ale pokud se vztahujeme k odpadkům, asi nebude čas je třídit a pak ani možnost dostat to, co je opravdové či skutečné.
Protože odpadky se samy nevyhodí prostě. Udělat si takovou čistku je parádně náročné a proto i se lidem do toho vůbec nechce. Ke všemu nás svět žene do jakéhosi kolečka křeččího závodu, a tak se zastavit nám připadá, že je buď nemožné, nebo se nám to nezdá správné.
A to je ta chyba. Že nerozlišujeme včas, co správné je. Pokud se tedy jsme schopni uklidnit, že dostanu, co mi patří a náleží. Jasně se rozplynou vody před námi. Už tam nebude ten strach, ta manipulace v prostoru, zmizí dané okolnosti, které nám vizi zastřely.
Jak ji zříme, automaticky si ji zmagnetizujeme. Zní to pohádkově, ale je to uskutečnitelné. A přesto, že to zní velmi snadně a ono snad i je, ta překážka není malá. Je pracná. Ten odpad je už velký. Neb nám není pět let. Že?
Pokud spočítám, kolik odpadu ze sebe musím vytáhnout, potřebuji nakládat i s tím, že to zabere ten čas. Ten který uzdravuje. V podstatě to tak můžeme chápat, jako terapeutický proces samotný. Nám se velmi ulevuje, energie blokací polevují. Jsme lehčí, zvládáme věci snadněji. To všechno jde, když odhazujeme.
Tak nemá smysl vytvářet nové požadavky do vesmíru. Má smysl odházet vše, co tomu brání. Strach, námaha, lenost, zloba, závislost. Mít rád své pohodlí, bát se vystoupit z komfortní zóny. Strach překonávat limity, starost či bránit se novému. Obavy z budoucnosti či malá sebehodnota. Chtít se učit něčemu novému. Mít ten zápal.
Teď dobře sami víme, co ještě vypustit ze života, aby se nám šlo lehce. K našemu vysněnému cíli.
Sunwise
