Článek
Když se mi nedaří, nedělám z toho vědu. Vím, že každá událost v mém životě má s něčím souvislosti. Hlavně si píšu do budoucnosti. Protože vím, že jednou jsme nahoře a jindy dole. A proto bychom se neměli posuzovat, jak na tom kdo je.
Nikdy nemusíte vědět, co to pro koho znamená. A co za poklad na tom dně si sám najde. A nebude vám to chodit ani vykládat. Je to jeho poklad, o kterém ví sám, jak k němu přišel. A protože už zmoudřel, nesmí se dělit o všechna svá tajemství. Někteří lidé jsou zrádní. Ne že by šel poklad ukradnout, pokud se jedná o duševní vlastnictví. Ale zášť a nepřejícnost nedělá příjemnou atmosféru a tak si lidé dávají pozor, aby nebyli druhými stráveni anebo otráveni.
Najdete-li poklad, už je váš. A můžete si ho hýčkat. Jak? V tomto projeveném světě nezapomínat na vděčnost. Co mi přinesla. Co za dary pro mne má. Jak mi prokazuje lásku, či jak mne miluje. Poznám to vždy, když mi vyhrknou slzy samy. Bez emoce, jenom oči spouští vlnu vděku, kdy ani já nevím za co snad. Ale ten pocit, že jsem byla obdarována, něčím neviditelným a přesto zřejmým. Oči pláčou z vděčnosti.
Už nepláčou starostmi a už nepláčou z bolesti. Aktuálně propouští všechen minulý žal tím, že se propustí to napětí. A že přijde ono dojetí. Plakat dojetím je úžasný trik. V tu dobu jste v přítomnosti a něco dostáváte. A za to potřeba vždy děkovat. Viditelné odměny, že si vás někdo považuje a že vás dovede odměnit. Tak dlouho jsem ten pocit neměla. A mé tělo se muselo od mnoha jedu očistit.
Tak proč bych si to měla vyčítat. Nejsem žádná troska, i když si tak energeticky připadám. Spíše tělo chtělo odpočívat a nebylo mu to umožněno. A když přijde malá odměna, je to tak léčivé. Když vám někdo podá svůj respekt nebo úctu. No dokonce když vám projeví cit nebo lásku. Všechno je to léčivé. A pak se nedivte, že oči se musí vyplakat.
Nebylo kdy. Když bylo hodně bolesti, museli jsme makat. A teď, kdy je chvíle odpočinku, se vyrovnává se svým osudem. Nevěšte hlavu, když nevíte kudy kam. Ani já jsem to dlouho nevěděla. Pak mi došlo, že už někde jsem a že otázkou přítomnosti není od sebe ani místa utíkat. Buďte tam a stůjte zpříma. Hrdě aj když to tak nevypadá. Vaše duše ale ví, co obstála. Na ni buďte hrdí vždy.
A protože je čas listopadový. A duše z astrálního světa se s námi nějak spojily. Vězte, že si zasluhují i vaši pozornost. Někdo donese věnec na hrob. Jiný zapálí svíčku. Někdo si ve vzpomínce připomene společné chvíle. Přidejte jim modlitbu, přidejte jim přání aby pocítili stejný pocit obdarování.
Darovat můžete cokoliv, i když nic nemáte. Dar myšlenky, dar požehnání, dar přání. Dar společné chvíle při zamyšlení. Dar lásky. Dar přítomného okamžiku. Dar úcty i respektu. Dar poděkování. Darů je na milion způsobů. A dovede vás to do pokory, že už máte vše, co jste kdy chtěli, jenom jsme často na to zapomněli.
Připomínám si dnes, že jsem obdarována životem, že jsem byla obdarována mnohými lidmi na své cestě, kteří mne nějakému poznání naučili. Protože jsem si všímala. Dar naslouchání je dnes největší veličina. Když se o vás někdo zajímá. Když se ptá a i naslouchá. Ne tehdy, když si u toho čte zprávu v mobilu. Všímejte si vesmíru, on má vždy dar pro toho, kdo se na něj dívá.
Nejlépe to nacítím, když jdu tmou pod hvězdami. Nebo když měsíc vykoukne svou září schovaný před chvílí za mraky. Prostě dary jsou všude, naučme se je sbírat. A pak budeme vesmírně bohatí. Přeji vám to zažívat.
Sunwise
