Článek
Minule jsem psala o tom, že si připadám jako odpadkový koš někoho jiného. Víte, kdy jsem si to uvědomila fakt doslovně?
Když se to událo přesně jak popisuji. Stavila jsem se za sousedkou na kafe a ona mi cestou zpátky domů nabalila pytel plastového odpadu, abych to po cestě vyhodila. Samozřejmě že poslala svou malou dceru, ale protože ten pytel byl tak obrovský, tak jsem dohlížela, abych jí s tím pomohla.
A ta velikost černého igelitového pytle, plného zbytku z domácnosti, který se nese se mnou směrem ke mne domů ale bude samozřejmě vyhozený a dítě se vrátí ke své mamince. Ale ta interakce, jak se to událo a co mi to asociovalo, tak to byla naprostá vizuální filmotéka.
Takže já jsem jak ten černý pytel. Takto mne lidé vnímají? Vysypou si na mne své odpadky a jedy a pak šup s tím do koše, už tě nepotřebujeme? Ano takto. Takto se ke mne lidé chovali. Nebo já se tak minimálně často cítila. A kdy jsem si uvědomila, že mé zkušenosti mají hodnotu? Když jsem publikovala minulý článek. Ten obsah černého pytle přeci jenom něco nese a snese..
Ta zmizelá sebe-hodnota. To bylo to, co bylo s mým nastavením vrby zatlačováno a usilovně potlačováno. A se sebe-hodnotou souvisí i to, jak se vnímáte, cítíte. Jak vám je. Jestli se vnímáte jako ctěná a respektovaná osoba, tak se to zrcadlí v tom prostředí navenek. A je fakt dost jedno, kde se v tom vesmíru nacházíte. Je to zákonitost.
Takže když nejsem pytel na odpadky, jsem obsah. A ten je ceněný. A protože je ceněný, bude možné se i oceněný cítit, nebo mít za to cenu, tedy protihodnotu. A to jsou peníze. Takže už nebudu vrba zdarma. Budu prostě vědět, že to mám dělat úplně jinak. Nechat si to ocenit. Chceš radu? Bude tě to něco stát.
To byl ten důvod, proč jsem přemýšlela, že druhým lidem dávám často své moudra a oni to poté dostatečně nedoceňují a neváží si jich. Je to jako v partnerství. Když muži dáte na počkání – nikdy si vás vážit už nebude. A s hodnotami je to stejné. Pokud máte něco hodnotného, nebudete to rozhazovat na ulici stylem – ‚Na, berte si‘.
Každý moc dobře ví, že cenné věci si musí zaplatit. A rád si za ně zaplatí. A já tady dala cenovku. Chceš ode mne něco? Budeš muset proto něco udělat. Vykonat. Ne, že dostaneš a bez námahy. Víte co jsem udělala? Nechala jsem ty lidi být. A víte proč? Teď se tedy musí namáhat sami, aby zjistili, co jim je a jak to změnit. A já to mám bez práce. Není to tak báječné?
Je, připadá mi, že je to tak perfektní, až je mi z toho pěkně. Neměla bych dávat lidem druhým rady. A už vůbec ne - ty nevyžádané. Každý si najde ty své, pokud umí chodit. Lékaři, právníci, poradci. Ti všichni se živí tím, že podávají informace. Hmmm, proč já to dělala jinak? To nevím. Dnes budu chytřejší. Prostě si sebe více vážili. Kdežto já sebe dříve vůbec ne. A to byl asi kámen mého úrazu.
Chceš radu, zajdi si prostě do bazaru. Zaplať si. Mé zkušenosti jsou dnes tak drahé, že je nevyplýtvám na jiné. Chce to trochu odvahu. Samozřejmě vymyslet i nový koncept sebe samé. Obsahuje to hodně, ale mnohé už je odžité. Teď tomu dám jenom jinou formu. Nový kabátek.
Má energie a můj čas ode dneška není zdarma. Můj nový prográmek.
