Článek
To já netuším, zda je to nutné nebo ne. Měnit si role. Jednou tyran, jindy oběť. Ale oběti mají tendenci se zvednout a jít se mstít tyranovi. Tak si to vezměte, jak to je, nebo může být.
Všichni jsme duše. A ne všechny duše chtějí být povozem těm druhým. Chceš svobodu, ale oni také chtějí svobodu.
Tak si to jenom vezměme, v jakém jsme rozjetém kolotoči. Máš mýdlo? Máš vodu? Máš střechu? Jsi bohatý. Jsou miliardy věznění v kotci. Bez světla. V mordoru. Stahováni za živa. Asi zde nemusím jmenovat všechny výdobytky zdánlivého pokroku, který se stal zkázou všem ostatním.
A dosáhlo to k větru i vodě. K ohni i prostoru. Už se o tom všude ví. Lidé mají environmentální problémy. Hlavně mládež. Která si uvědomuje, do čeho díky pokroku, lidem spadli. Těmi před nimi. Na nich stojí velké břímě. Jak s tím dále naložit.
Protože v té kontaminaci nejen musí žít, být zdraví a se vzchopit. Ale musí i prorazit. Musí být vědomí, znát mnoho věcí. Získat zkušenosti. A pak s nimi naložit. Bych se nedivila, kdyby spoustu dětí chtělo nasypat těm předchozím popel na hlavu.
A možná to svým rodičům už sypou. Nedají jim spát. Stávají se z nich rebelové. Né každý rodič je připravil na to, v čem budou žít. A né každý pomyslel na to, co přijde za deset či dvacet let.
Takže na konci řetězce si dosaďte dnes co chcete. Najdete tam totiž téměř všechno. A pak že nádoby nejsou propojené. Ale jsou. Krev své matky si ze svého těla nevyčerpáte. Museli by jste dostat totální výměnu své krve a i tak, by si vaše buňky pamatovaly. Z koho vzešly.
Stejně tak je to s jídlem. V toxické době. Samá konzerva, plechovka, umělé barviva a přípravky na trvanlivost potravin. A i když se budete hájit nějakým bio ovocem, na něho spadl taky kovový déšť. A do té půdy také dotekly podzemní vodou pesticidy.
To že jsou naše léky rozpuštěné v mořích víme. Víme přeci toho tolik a hodně. A všechno leží v našich rukách. Tím jsem chtěla podotknout, že se spojenou krví nebo řetězcem souvisí spojená odpovědnost za používání s vděkem či zneužívání bez ptaní se.
Jsi-li tedy bohatý, a jsi-li u toho i vděčný, to se pozná hned. Ale zda-li si ochotný každý den ze svého komfortu ubírat něco a přidávat hodnoty přidané, to je otázka dnešního dne.
Rozhodně je naprosto zřejmé, že naše odpovědnost sahá mnohem dále, než se domníváme. Nebudeme si tu namlouvat, jak nás netěší vytlačování domorodých kmenů z jejich posledního útočiště.
Raději bychom se měli zamyslet, zda my sami nemáme moc a jiní nyní skoro nic.
Sunwise
