Článek
Neopětovaná láska je součástí naší hluboké a dávné historie. Kdy princezny chtěly mít své zahradníky. Ale status to nedovolil. Museli se provdat jinde.
Jindy to bylo naopak. Příběh popelky. Něco na styl Romeo a Julie. Víte jak ty příběhy často dopadly.? Smrtí jednoho nebo obou dvou.
Když ve vás někdo probudí lásku, ona prostě jenom roste. Roste ve vás a nemá kam expandovat. Nemá se kam a na co obrátit, protože nemá druhou polovinu. Toto pak nazýváme platonická láska.
Co dělat v tomto případě. To je to co dnes zkoumáme. Jsou to stará generační nastavení a často za nimi následovala smrt. Smrt duše a nebo i těla. Když je to smrt duše, prožíváte ji pořád dokola. A to i ve svém životě.
Ono následky sebevražd jsou velmi silné. Ale mohlo to být všechno třeba úplně jinak. A přenáší se do mnoha životů. Kdy stále a stále jedete ten samý program dokola. Neopětované lásky. To znamená, že když ji ze sebe nevystřihnete. Bude vás ničit až vás požere za živa.
No a to se stalo asi mne. Ale už od narození s neuvěřitelnými zážitky a problémy. Jednoho se zbavíte, přijde druhý. Strach, že když budu milovat, usmrtí mne.
Jak se tak závažného problému zbavit. Předepíšou vám sice léky, ale jenom ve vás ten stav mrtvého uspí. Aby jste nic nevnímali. Byli jakože v pořádku. Ale vy víte, že tímto nic nevyřešíte. Musíte se vzdát. Ne sníst prášky a ukončit svůj život. Jak to měla Iveta Bartošová a zřejmě i příběh oné mladé dámy, jež nedávno ukončila svůj život. Či jiné osobnosti.
Některé z nich zabily drogy, jiné léky, jiné skočily pod vlak. Nedokázaly unést tu tíhu ztráty životního elánu a energie. Že se nic nevrátí zpět. Že láska, která není opětovaná dokáže zabíjet.
Ale je to náš problém a ten se musí vyřešit. Jako ho vyřešíme? Přiznat si, že mám strach. A že je tak obrovský, že mne paralyzuje. Chemie v těle si dělá co chce a vy jste v abnormální paralýze. Jdete si to hodit, nebo se opijete, nebo se jdete léčit. Nebo neustále vymýšlíte nějaké strategie. A nic z toho nefunguje doopravdy.
Ale co když už pro vás, všechny varianty byly vyzkoušeny. Ale já tu jsem a říkám vám, nedělejte hlouposti. Mluvte o tom s někým, já mluvím s vámi. Všimli jste si toho. Když odevzdáte někomu vše a nebo svou životní energii, nic pro vás nezůstane.
Na to mi přišla otázka oné spravedlnosti. Řekněte vesmíru, ať si vezme od vás vše, co už vám nenáleží a vrátí zpět co je vaše. Uvidíte co se stane. A toto je velmi bezpečné. Říkejte si to, dokud to nepocítíte.
A to je to, proč jsme nedokázali své sebe-hodnoty a sebelásky. Víte proč? Byla odevzdána jinde. Mohlo se to stát v minulém životě. Tam jste se odevzdali, přišli jste o život a celý další život hledáte, kam jste se ztratili. Hledáte svou ztracenou část sama sebe.
Najdete ji, ale nevíte co s tím. Nevíte, zda se bude všechno znovu opakovat. Přemýšlíte, kdo by byl ochoten vám něco poradit. Já vám poradím, vezměte si vše, co jste někde ztratili. Je to vaše sebeúcta a energie. A už nic neřešte. Nechte to být. Ať vesmír ve správný čas ukáže, co mělo být.
Pokud to nenastane. Naučte se být úplní. Tam kde je strach, vezměte si ho zpátky a s ním se vrátí všechna vaše energie. Přijměte ho tak jak je. Pak budete celí a pak nebudete vyšilovat. Ale musíte si ji vzít zpátky, ne ji znovu dokola jako kolovrat někomu odevzdat. Nikomu ji nedávejte, nechte si to všechno v sobě a nic nedělejte. Naučte se přijmout vše, co bylo pro vás ztraceno.
Přijměte to jako výzvu a nebo úkol své duše. Do sebe se navrátit.
A držte se. A neztrácejte odvahu, sílu, svou oddanost věnujte už jenom sobě. Bez pomoci vyšších sil, bych nedokázala dojít až sem. A ty mne podržely v každém okamžiku mého života. A to je možná i důvod, proč lidé v mém životě mají možnost se mnou něco prožívat.
Pokud ale chtějí. Pokud se rozhodli být někde jinde. Nebudu je znásilňovat, pokud z mého života odešli. Já to neovlivním. Můžu vést jenom sebe tam, kde se nenechám druhými manipulovat.
A ano, pokud někde něco neplyne oboustranně. Musíte, musíte myslet na sebe. Vy jste ti, co to neumíte. A jste ti, kteří se to musí naučit. Jako já. Já vám dávám příklad, jak se přestat týrat.
Ono ta sebe-sabotáž vzniká z vlastního sebe-prokletí. Že si nezasloužím lásku. Že pro mne nebyla. A nebo že mne za ní čeká smrt. Strach co pak následuje. Nemusí to být váš program v hlavě. Může to být mnoho-generační předávací genetický záznam. A ten ze sebe vytrhněte. Může a nemusí, to teď neposuzujme. Možná následky karmy.
Jak to udělat? No to by mne taky zajímalo. Být tu pro sebe. Jednou v životě se to naučit být tu pro sebe a být pro sebe spojencem. Bez cizího vlivu ostatních. Když se to naučíte. A to se cvičí. To se nezískává za den. A protože je to nesmírně bolestivé. Setkávat se svým niterným pocitem. Tak dlouho to i trvá.
Začněte se milovat. No to vám zní jak, když vám někdo řekne, když máš bolest. Běž se usmívat. Já vím. Já vím. Vím jak je to těžké. Ale bez vrácení se k sobě samé, to nikam nepovede. A od toho asi existuje onen seberozvoj.
Volejte do vesmíru ať pro vás donese spravedlnost a klid vaší duše. Zvolejte. A oni přiběhnou vám nějak na pomoc. Ale nikam dál se už do své bolesti nepotápějte. Přijměte ji jako minulost.
Sunwise
