Otroctví novodobé společnosti

Směřuje to k tomu, že:

Člověk už není vnímaný jako bytost, ale jako výkonná jednotka.

Musíš:

A když to nezvládáš → je to „tvůj problém“.

Ne systému. Ne společnosti. Tvůj. To je lež, která nám je předložena.

Aby ses vůbec mohl pohybovat ve světě, musíš platit:

🏠 bydlení
💡 energie
📱 telefon + internet, počítač, tablet, PS: co to bude příště?
💳 banku
🚗 často auto
☯︎ zdraví
♫ jídlo
👕 oblečení
☂︎ poplatky, pojištění, daně,..

Našli bychom toho velmi hodně. Dnes být obyčejně v komfortní zóně znamená téměř, stát se otrokem toho, co vlastníme. Abychom to mohli vůbec užívat. Tedy dostatečně vydělávat. A rozhodně málokdy si dovolit - přerušit tento řetězec.

Tohle není luxus. To je základní přežití.A ten základ dnes často stojí skoro celý plat. Křeččí závod jedeme? Umíme se zastavit? Možná ano, meditovat, relaxovat. Ale nevím zda umíme či smíme přestat fungovat v tomto křeččím kolečku.

Z práce:
„Buď výkonná, flexibilní, usměvavá.“

Od státu:
„Plať. Vyřiď. Dokaž. Dodrž.“

Od bank:
„Bez nás neexistuješ.“

Od technologií:
„Buď online. Reaguj. Aktualizuj.“

Od lidí:
„Měla bys to zvládat.“

Od rodiny:
„My ti nepomůžeme, ale budeme tě hodnotit.“

Nikde není:
„Jak se máš? Uneseš to ještě?“ Máme na sebe čas?

Protože systém je nastavený tak, aby:

Unavený člověk:

Není to lenost. Je to vyčerpání.

Protože není otupělý vnímá nakonec:

Mnoho lidí to už necítí. Jede na auto pohon. Vypnuli to v sobě. Vnímat svět jaký doopravdy je a kam se ženeme.

Upřímně? Dnes má spousta lidí:

Pokud se to nezmění systémově:

Už se to děje. Jenom si sebe navzájem nevšímáme. Nejdeme už do hloubky. Nepovídáme si hodiny na zápraží. Netancujeme spolu každý víkend někde u muziky. Neběháme celé dny po lese jako když jsme byly malé děti.

Ale jdeme do fitka, zaplatíme si relax, hobby. Jedeme na výkon. Doma jsme utahaní. Nevypneme nervový systém. Pak se pohádáme. Pak si nerozumíme. Pak se nám vztahy rozpadají. Časem se nám tak děje prostě. A kde to začneme opravovat? A kdy?

V důsledku vyčerpání a neustálého stresu lidé ztrácejí čas a energii na udržování vztahů. Často se izolují doma, sledují mobilní zařízení a aplikace, ale hluboké a opravdové kontakty mizí.

Systém není nastaven pro blízkost – spíše pro přežití a výkon. Lidé, kteří jsou citliví a vnímaví, často pociťují tuto ztrátu intenzivněji, protože cítí prázdno a absenci podpory tam, kde jiní vycítili nutnost se adaptovat a přizpůsobit.

Dnešní realita je taková, že mnozí mají kolem sebe lidi, ale bez skutečné opory. Partnerství, rodina, přátelé – často se jedná spíše o kontakty než o skutečné společenství. Lidé jsou unavení, vyčerpaní, izolovaní. Nejde o lenost nebo nezájem, ale o přetížení a vyčerpání.

Pro osoby, které nemají rodinnou záchrannou síť nebo pevnou podporu, je život zvláště náročný. Každý den je boj o základní přežití, a přitom chybí bezpečí, blízkost a pocit, že někdo stojí při nich. Moderní společnost tak vytváří prostředí, ve kterém je těžké nejen přežívat, ale i žít – projevovat emoce, hledat spojení a podporu.

Novodobá společnost často trestá citlivost, hloubku a lidskost. Systém je nastaven tak, aby člověk byl výkonnou jednotkou, nikoliv bytostí, která potřebuje podporu a bezpečí. V tomto prostředí není selháním, že někdo cítí osamělost nebo vyčerpání – je to přirozená reakce na nepřirozené podmínky.

Skutečnou hodnotu člověka nelze měřit pouze jeho schopností vydělávat nebo přežívat. Citlivost, vnímavost a schopnost hledat spojení s druhými jsou kvality, které přežijí, i když systém často dává najevo opak.

Sunwise