Článek
S psychickými, duševními a jinými poruchami se nese spolu sebe nepříjetí. Pokud se nedokážeme přijmout ve formě, která se nám nelíbí, nedokáže to ani vaše okolí.
Čím více se uzavřete, tím více se uzavřou zámky k druhým.
Čím více to pak hodnotíte, posuzujete, porovnáváte se, řešíte, soudíte, kritizujete se, tím horší scéna navenek.
Sebepřijetí ve svém nejhlubším propadu je dost těžká záležitost, protože máme stálou tendenci před sebou utíkat. Zavírat ty dveře i sobě. Tehdy vzniká ten pocit odloučení, nelásky, nepřijetí se.
Protože my bychom se měli umět milovat i v těch temných formách sebe sama. Pak nám okolí nezrcadlí ke všemu odpor a mnohem snáze se nám žije. Postavit se pro sebe na první místo, i když chápu, že jsem tam nikdy ve svém životě ještě nebyl.
Druzí byli důležitější, vyhovovat těm ostatním. Sebe na poslední místo. No ale ve vztazích to pak dělá obrovskou paseku. Jak to, že mne se nedostává: odměny, ocenění, zpětného citu.
Pokud patříte k těm lidem jako já, vnímáte se a hodnotíte se okolím. Tím, co si o vás myslí, kam vás staví. Na které místo a příčku v životě. Naučili vás to. Se posuzovat i hodnotit. Jednoduše toto přijmete a časem vám to neskutečně vadí. Ale tyto stará nastavení mají tvrdé zdi a hrany. Takže než je zbortíte, hodně se u toho zapotíte.
Nemusel vám dokonce v dětství nikdo nic říkat, cítili jste to. Cítili jste, že nejste oblíbení, že se odlišujete, že vám druzí nerozumí a tak jste z toho usoudili, že jste divní a šli s tímto pocitem dál. V proměnách času, pokud se ta situace prohlubovala, opakovala a nenabírala konce, jste se mohli ocitnout na dně své propasti.
Ani nevíte jak se vám to přihodilo. Dovedlo vás to sem. Tu, kde se nic nenachází. Nic z toho, co bych si přál. Druzí všeho dosahují a vše mají a mne se to ne a nedaří. Nevím proč. Jak se mi to stalo. Prostě se to stalo.
Abychom na tom samém dnu objevili drahokam. Poznali, že to je naše duše, koho mám vnímat a poslouchat. Protože celý život jsme byli učeni vnímat, naslouchat a řídit se pravidly a příkazy těch ostatních.
První jsou to rodiče a rodina, pak se přidávají tety, strýcové, babičky a dědečkové. Pak nás cvičí v mateřské školce, pak ve škole, na střední, na výšce. Kdekoliv. V práci nás poučili co smíme a co nesmíme. Celý život nás utváří všudypřítomné mantinely.
No tak se není co divit, že dojdeme do bodu nebo stádia, že to mojí duši naprosto nevyhovuje. Bouří se. Má odpor, vzteká se. A tlumí se zároveň. Protože okolí není zvědavé na vaše jiné, než regulativní móresy, aktuálně platné pro současnou společnost.
Je to neakceptovatelné a společensky nepřijatelné. Aby jste vyjadřovali jiné názory než většinové. Ne tak zcela, že by jste nemohli. Ale že vás ta většinová energie bude neustále válcovat. Protože oni mají sílu. Vy ne, vy ji odevzdáváte systému a pravidlům.
Když se o ně přihlásíte, okamžitě všechny naštvete. Jim je dobře v růžových peřinách s modrými brýlemi. Vyhovuje to. Je to statické a pohodlné. Nic navíc se tu nemusí. Zcela stačí, když budete všechny poslouchat a budete s nimi zadobře. (Poklidný život na povrchu).
A pokud ne, připravte se na vnitřní rozkol a boj. A ten může vyvrcholit v cokoliv. Úzkosti, deprese, duševní poruchy a nemoci a já nevím co všecko. Proč? Protože nejedeme podle přání naší duše, ale museli jsme se řídit systémy. A ty nás dolámaly, lidi dokopali kam nechceme a zpátky se narovnat, tu vám už skoro nikdo nepomůže.
Protože neví, jak máte vypadat. To víte jenom vy. Ale naučit se poslouchat své vnitřní vedení je sice velmi fajn, ale připravte se na to. Že se to druhým prostě líbit nebude. Než projdete sebe-výměnou (sebe-opravením), stane se mnoho věcí. A to všechno musíte vydržet.
Děláte to pro sebe. Poděkujte tedy všem svým neduhům, nemocem, lidem a všem, co vás dokopali do stádia, kdy už nemůžete. Z tohoto bodu se totiž jste schopni teprve rozhlédnout. Co od života chcete a co tam již nepatří.
A budou to určitě vztahy, polopravdy, hezké pózy, vše, co dokonale zaobalí vaše jádro, které se nedokáže na sebe ani podívat. A když není viděno, není ani ohodnoceno. Chcete-li se ohodnotit, nechat ocenit, otevřete si své vnitřní já a podívejte se z blízka na něho.
Jak na vás a jak dlouho čeká, až se potkáte. Až povedete vnitřní dialog. Kudy dál a kudy ne.
Sunwise
