Článek
Když zjistíte, že cokoliv, co děláte a chcete dělat, nese samé překážky a potíže, znamená to prostě možná, že tudy jít nemáte. Těžko se to hodnotí, když píšu obecně a nelze mne paušalizovat na to, co dělají lidé, jimž se zrovna nedaří, právě teď. Co myslím tím TUDY.
Popisuji jenom události, které se přihodily mne. Nedovedla jsem si na ně odpovědět a vně, tedy venku také žádná pro mne racionální odezva či odpověď nebyla. Z celého takového pátrání se stala téměř katastrofa v mé mysli. Kdy si už události jely nesouběžně každá kam si chtěla. Proč se musím ve všem vyznat? Abych mohla opravit nebo napravit svízelné situace.
Potýkala jsem se s tím, že nejsem veterinář, nejsem doktor, nejsem vědec, nejsem ani psycholog, ani ekonom, ani právník, ani bůh ví co, abych si odpovídala na těžké konstruktivní otázky, hledala za nimi nějaký smysl. V určitou dobu ve mne kypěl dost vztek, co všechno musím zvládat, připadat si na to sám, a ještě tomu rozumět, když se mi to vůbec nedaří. Patové situace.
Co naplat. Musela jsem to odevzdávat. Všemu, čemu nerozumím, hop tam nahoru. Někam kde tomu rozumí snad lépe. Ale nebylo to tady na Zemi, někam dolů, někomu do vznešené kanceláře. Nerozumíš učivu, odevzdej se. Odevzdej se tomu procesu. Nejsi tady od toho, být vším, všemu rozumět a z reálného hlediska, to pro obyčejného člověka není ani možné. Ne doposud. Tam ještě tedy nejsme.
A když nevím, co s tím, odevzdám to. Nerozumím, nevím, vezmi si to.Takto často se odehrávala komunikace se mnou a s tím vyšším já, které sice všemu možná rozumí, ale já mu neumím naslouchat. Neumím se tomu ani poddat. Jediné, co mi zbývá, se na to vykašlat a dát ten pocit, že chci znát výsledky nebo odpovědi ze sebe pryč. Přišlo mi to jako zoufalé jednání, a přitom tak prosté. Nakonec člověk najde i jednoduchost. Když mu nic jiného nezbude.
Dělo se to jenom proto? Abych se nesnažila mít vše pod kontrolou a řídit? Ani auto mi nejelo. A to pořádně. Neměla jsem peníze jej opravit (dva roky stálo na místě) a nebyly ani lidi, kteří by se do toho vůbec chtěli pustit. Odpovědi zvenčí 'hlásili'– sešrotovat. Tak ale když si to pak připodobním tomu, co se odehrávalo mne samotné, na osobní rovině, tak to by mi také poradili? Dej se sešrotovat – jsi už marná dost?
Marnost. Ano no to je mi tedy případ. Kam jsem se to dostala a jak odsud ven? Je to jako labyrint světa, toho vašeho aktuálního a vy nemáte tušení, kudy ven. A všichni ostatní jsou ‚za zdmi‘, které nemůžete jenom tak překonat. Vylézt nahoru, podívat se na cestu a zakřičet si. Ahá, já už vím kudy.
No ani ti bližní nestojí nahoře na té zdi, aby si mohli být tak sebevědomě jistí, že ví, kam máte jít v tuto chvíli vy. Mimochodem, spoléhat se, že to ví doktor, vědec nebo ten mudrc, je nám někdy sice oporou. No, ale za nás chodit nebude. Stejně.
Labyrint
Tak z mého zmatečného putování jsem se pochopila, že čemu nerozumím – musím odevzdat. Tedy v případě, že chci být v lehkosti, radosti či své spokojenosti. Aj s tím vším, jak to teď je. Jsme totiž na nějaké cestě, v nějakém procesu, proč si tak lámat hlavu, jak jsem to zkoušela já sama. Asi si mám vybrat lépe. Jiný cíl. S jinou tématikou. Aby mne to bavilo a přesto nepohltilo.
Neznamená to sedět, čekat co přijde. Myslet si, že to všechno samo. Nějak. V odevzdání je trochu pokory, jež potřebujeme nabývat. Abychom nebyli mimo jak ta jedle. Takže když nevíš kudy, vezmi to tudy. Odevzdej se. Ne-vzdávej se. Není to o tom, všechno i sebe sabotovat. Je to o tom, všemu neurčovat. (pravidla)
Mé dnešní zamyšlení, nad posledními dny svého snažení se. A jak to dopadlo? Hledání řešení? Jsem v procesu, pracuji na jednotlivých dílčích úkolech, které jsem si nějak v průběhu označila, že bych chtěla mít hotové.
Snažím se nepředimenzovávat už tak nabitý vesmír všemi svými požadavky a otáčím své kormidlo. Popluje má plavba tak, podle větru. A protože dnes jsou silné větry i venku, vím, že mne dobře povede…
PS: Jak to dopadlo s mým autem? Jede:
Najít opraváře jsem musela. Když jsem to tak moc - to staré auto chtěla. Najít na to finance. Najít někoho, kdo vymění ten motor, nakonec i všechny kliky, ba i stěrače. Kdo mi s tím pomůže. Kdo má tu trpělivost, čekat i na odměnu. A já čekat, až pojede.. Že to nějak vyřešit půjde. Najít v někoho důvěru. A stalo se. Jezdím. Nakonec mi to auto dali za 4 týdny do kupy. No není to báječné? To odevzdání se? :-)
Sunwise
