Článek
Každý den vychází články o tom, zda je AI nebezpečná, nebo není. Zda nám vezme práci a nebo se někam naše činnost sama přenese. Zda už musíme mluvit o super inteligenci. A jak a kolik lidí okamžitě začalo papuškovat Super Inteligence, aniž by kdokoliv z nás věděl, co to přesně znamená.
Nabyli jsme dojmu, že ti strůjci tady tohoto umělého systému snad vědí co dělají, a i když ani oni sami už to netuší, zabalíme to do pěkného názvu a budeme doufat, že nás to nesní. Doslova nepožere.
Ale požírá nás to. A dobře. Zevnitř. Obracíme své prosby na chatboty, aby nám splnili úkoly, odpověděli na nemožné a všetečné dotazy. Zahltili jsme internet super bombou, která neví kde a kdy praskne.
Máloco se kolem toho doopravdy děje, si dovedeme dnes představit. Kolik to stojí dat, místa, spotřeby materiálu a energie. Protože my nevíme, nad čím vším přemýšlí a kolik toho za nás někde bokem odpočítává. Jasně ale už víme, že nějaký systém požral internet a z více jak půlky už si jede své činnosti samostatně jako botovací systém umělých inteligencí.
Spoléháme se, že vyřeší nějaké naše problémy. Že to za nás vypočítá, najde způsob, najde návod. Že snad dokonce řekne, že bude vědět co a jak. Vždyť požrala už všechno vědění v systému internetu. Tak přeci najde lék na rakovinu. Najde naši ztracenou imunitu. Odpoví nám na všechny paralelní možnosti budoucnosti.
A my se podle toho zařídíme. Dáme si zákusek a čaj nebo kávu, ona nám odepíše na emaily a my v tichosti dění si ani nevšimneme, co se to s námi stalo. Lidstvo samo něco vyprodukovalo, ale jaké budou následky, za to nikdo zodpovědnost nenese. A tak se AI přenese jako nová Super moc, bude řídit vnitřní řád, správu a morálku. Bude za státy snad bojovat, kdo má lepší výsledky.
Ale, rodinu nám neslepí. Kámoše nám nenajde. Ztrouchnivělé životy bez duše nenaplní. A nezaplní místo pro život a ducha, které jsme za pozlátko pohodlí už všichni vyměnili. Ano pár jedinců najdeme, kteří nemají možná mobil. Ale na hlavu každého z nás už je nejméně jasné pár faktů:
V České republice dlouhodobě platí zajímavý paradox: SIM karet je v zemi výrazně víc než samotných obyvatel. Celkově kolem 15,5 až 15,7 milionu aktivních SIM karet (včetně datových a firemních).V přepočtu na jednoho obyvatele (včetně dětí a seniorů) to vychází přibližně na 1,4 SIM karty na hlavu.
Běžných hlasových SIM karet je v Česku zhruba 13,6 milionu.Velkou část tvoří firemní čísla, lidé, kteří mají služební i soukromý telefon (dvě SIM karty v jednom přístroji), nebo datové SIM karty v tabletech, chytrých hodinkách, zabezpečovačích systémech a autech.
Telefony nás tedy uvrhly už docela dávno do situace, že každý musí být na příjmu, odpovídat. Ba dokonce se zpovídat okamžitě na Messengerech a WhatsAppech. Přitom jsem si často všimla, že mé přátele ani nezajímá, zda jsem k dispozici stále na internetu a online. Mobil mi často přepíná konverzace sám na smsky online nebo ne. Podle toho, jak si to ta druhá strana zadala, že chce.
Ale mně se nikdo neptá, zda já chci takový svět. Plný ON line, plný okamžitých zpráv a odpovědí. Když mi někdo napíše na Facebook, že sjednanou schůzku ruší, já nejsem povinna se to včas dozvědět. Kde jsme se to dostali? Každý druhý předpokládá, že jsem online a nebo k dispozici.
Bere mi tím čas, prostor i peníze. Protože i já musím platit drahý telefon, internet, spojení, paušál a být k mání. Protože bez tohoto příslibu budoucnosti a pohodlnosti si dnes nenajdu ani práci. Jak? Práce se shání na internetu, gauč, který nechcete nabídnete na Bazoši.. Abych mohla fungovat,musím ty technologie nejen chtít a potřebovat, ale prostě bez nich neobejdu.
A teď proč spojuji telefony a umělou inteligenci? Protože je to naše další nepsaná povinnost tomuto tématu rozumět, umět ho ovládat, umět mu zadávat promty, vědět co to je a jak se to používá. Protože. Je možné, že se prostě bez toho naše společnost už neobejde. A zde je ten háček. Všude jsou háčky. Jsme požráni. Naše svoboda už není. Vše, co si řekneme a napíšeme, namluvíme do hlasovek někde někudy proudí. Naše svoboda je již kontrolována.
To znají ti, kteří dostali takzvaný shadowban (v překladu „stínový zákaz“ nebo „skrytý blok“) tvůrci na YouTube kanálech. Mnozí z nás už to pocítili na tvrdo a na kůži. Ale jedeme dál. Učíme se, co pro nás vydá ChatGpt, Gemini a jiné. Dnes je jich rovnou plný pytel. Ale my nevíme, co je na pozadí a to se nikdy nedozvíme. Využíváme je, ale nikdo neví, co to pro nás do budoucna znamená.
Co jistě víme, že to ničí naši společnost. Naše vztahy. Už od dob mobilů. Kdy si u stolu nepovídáme, ale koukáme do obrazovek. A teď ještě víc. A teď se vás zeptám. Kdo z nás si umí sednout na gauč a deset minut vůbec nic nedělat? Mně to nejde! Jsme nuceni neustále být v provozu a něco produkovat, být ve shonu mysli a na plné palubě technologíí.
Podaří se mi to až za hodinu chození po lese. Ale přiznejme si, kdo má dnes čas hodiny čekat, až se totálně uvolní? A v propojení síťí? Zářičů, které nás prošpikovaly a celou přírodu skrz na skrz? To se málokomu povede. Být, jenom být. Být člověkem. Který za všechen vlastní shon zodpovídá. Komu se budeme zpovídat, až zjistíme, že nás to sežralo zaživa?
Sunwise
