Článek
Mnozí to mají vědět dříve, než jdou na střední školu, ale v té době chtějí být ještě svobodní a nezávislí. Neumí si představit, co a kým budou v budoucnosti.
Potřebují teprve zjistit kým jsou sami.
Společnost tlačí na požadavky, vědomosti, informace všeho druhu. Máme samé aplikace, všechno co se nám snaží zjednodušit život se zdá, jakoby jej stále více a více komplikovalo. Samá kontrola všeho co děláme, chceme a kam putujeme. Na co myslíme a kam nás směřují poté algoritmy.
V práci tlak na výkonnost. Tlak na úspěch, úsilí, zařadit se. Neodmlouvat ale dělat. Nesmíte se projevovat, či dokonce vyjadřovat své právo na změny. Vy jste to právo a vy jste ta změna. Ale ostatní jsou strozí na to vás vnímat, naslouchat. Ba dokonce změnové faktory často aplikovat.
Jejich strnulost v pohybu a změn je kompromitující. Vy chcete dopředu, oni jsou rádi na stojatém a fungujícím místě. Neradi se ohýbají a nemají dostatek úcty ke všem okolo. Jsou nadřízení a nadřazení nad vámi a vy máte neustálý pocit viny, ohrožení a nebo nemožnosti s tím něco udělat.
Dostáváme se do izolace, zoufalství a tam nám nepomůžou ani kamarádi. Protože vůbec nechápou, pod jakým tlakem musíme dnes žít. Nemají kapacitu, protože sami musí zpracovávat své pochody. Čím větší máte ambice, tím hůře se to zdá proveditelné. Rodiče jsou často jako kontroloři, kteří se nám snaží vysvětlit, že oni ví, co my máme dělat.
A tak dál nemusím ani pokračovat. Ve směsi tlaku, odporu a boji, vnitřním i vnějším jsme se často ocitli v neuvěřitelném úskalí. A co s tím? Protože čím více jsme zaplněni balastem zvenčí, tím hůře jsme schopni chápat sebe. Vnímat sebe. Své cíle, cestu, prožitky. Musíme neustále tancovat ve společnosti a pro naše vlohy není místo.
Pak se ještě stane, pokud jste extrémně citliví, že vnímáte děje a boje ve společnosti, takže vás to totálně paralyzuje, že už se nechcete nebo nevíte kam hýbat. Čím více si připadá člověk jako oběť, s podkopanýma nohama, tím snáze propadá frustraci, negacím, propadu psychického rázu a pak i fyzického.
Bojí se jít dál, bojí se to komu říct, neví kam se obrátit. Ani jak dál pokračovat. A pak přijde ten bod, kdy se rozhoduji nad vlastní propastí a nevím ani kde se to všechno na mne vzalo a seběhlo. Takto jsem si svůj vstup do dospělého světa nepředstavoval.
A to nekončí, protože ten boj jede dál. No v prvé řadě je potřeba se vždy uklidnit. Znát svůj střed, věřit svým vlohám. Naučit se čerpat z dosavadních zkušeností, které jsem již překonal a zvládl. Pak je nutné důvěřovat procesu a že se to děje takovému nespočet lidí, že opravdu nemají čas načítat, co všechno se kolem nás děje.
A to vede k propadu, nejenom ve společnosti, ale i našeho úsilí. Zde si potřebujeme uvědomit, že máme čas, čas se zastavit, čas přemýšlet, čas nacházet odpovědi. Klást si otázky, a naučit se zaměřovat a správně cílit. Natáhni tětivu na luku a věř, kam míříš. To tě bude držet ve svém středu, aj kdyby hromy a blesky okolo padaly.
Kdyby každý den jenom pět či deset minut, věnuj je sobě a nepřestávej. Nauč se motivovat na další cíle a kroky. Namiř si svou budoucnost.
Čtěte si třeba mé články, protože vždy se vám podaří si dát malý střípek do skládanky. A postupně, dál a dál vědět, kam sám mířím. Co jsem zde přišel povědět na Zemi, jaký je můj dar. Či jak jej chci zde transformovat. Věřte, že je to vaše právo. Nejenom se cítit svobodný, ale i milovaný. Byť oním vesmírem, když to dobře neumí ostatní.
Vesmíre veď mne a miluj mne viditelně. Vesmíre, odevzdávám ti svou důvěru a víru, že jsme v přátelském rozhraní. Vím, že jsou hvězdy nad námi a když se k nim obrátím, oni ví, že je žádám o odpovědi.
Když jsem v životě neměla sílu se obracet na vyšší bytosti než jsme my, dosaďte si koho uznáte. Sepjala jsem pouze své ruce, jako při modlitbě. Věděli, že je žádám o pomoc a já věděla, že oni ví, že ji nutně potřebuji.
Pokud se vám mé články líbí, dejte si můj odběr zpráv. Nezoufejte si, nejste v tom sami, toto prožíváme skoro všichni. Ale málokdo si chce uvědomit, že je zranitelný, že se cítí ponížený. Nebo odsunovaný, či přehlížený. To nevadí.
Pravda je taková, že se tak mnozí cítí, ale snaží se být hrdiny. To také nevadí, je potřeba stát pevně na svých nohou a narovnat si záda. To vám roztáhne křídla a když ve vás vejde kousek klidu, dostanete své vlastní odpovědi. Věřte, že to dokážete, protože jste tady s námi.
Zbavte se pocitu kontroly a pocitu strachu. Je to důležité, aby vzniklo místo pro svůj vnitřní prostor a klid. A z tohoto bodu dokážeme lépe zaměřovat se.
Sunwise
