Článek
No protože to je bolestivé. To fakt bolí. To tak bolí, že nevstanete z postele. No jo, ale co je dnes důležité, zítra může být naprosto obráceně.
Vraťme se do téma paradoxu. Chcete být tím správným člověkem. Vyhovět. Ale vy stojíte na místě. A budete. Vystoupit z této role je nesmírně bolestivé. Je to otřesné. Jde vám o život. Protože kdyby nešlo, nikdy by jste tu situaci neviděli v pravém světle.
A když jde o život, tehdy přemýšlíte. Já přemýšlím už šest let. A šlo mi celou dobu o život. Bylo to tak těžké, každý den. Každý den být zcela na dně. Nevím proč. Musela jsem se stále rozhodovat, stále volit. Stále bojovat.
Takže jsem dobojovala. Prostě už jsem to vše musela odevzdat. Odpustit. Propustit. Nechtít a nemít. Otřesné. Ale víte co, chcete či nechcete. Když najdete záměr. Záměr, který převyšuje dosavadní strasti, najde Vám Bůh cestu.
Ale tak se na ni musíte vydat. Aspoň říct si sobě, jsem ochoten. Jsem ochoten se podívat z jiného úhlu. Co mi přinese toto, co neslouží a ničí mne. A co mi přinese to, o čem ještě netuším kam mne dovede, ale dávám vesmíru závazek, že to ustojím.
Prosím ho, ať mne navede. Prodlouží vám toto rozhodnutí život. Opravdu. Ale musíte vědět, čemu jdete vstříc. Ne mít domněnky. Musíte znát svůj úkol. Pokud se Bohu zavážete s úkolem, bude chtít po vás, aby jste jej následovali a úkol splnili.
Vím, že vám tu nemohu sypat vaše úkoly duše. Ale uvnitř je máte. A můžete volit, rozhodnout se. Ne jenom za sebe. A tisíc věcí, které vás drží. Ono ve vesmíru je hodně místa, hodně lidí, jež vás budou potřebovat. Ne jeden, právě že né jeden.
To ego, to pýcha, to hrdost říká něco jiného. Ale srdce, když je srdce na pravém místě, ví komu je potřeba. Ví to. Ví to a nikdo na něj netlačí. A toto teď třeba. Ono jde už lehce. Vím to. Zažila jsem to mockrát. A vím, co mne z toho dostalo.
Odevzdat se, neřešit to. Jít dál. Dát naději sobě ale i druhým. Byli jste někdy nemocní. Víte proč? Ptali jste se někdy své nemoci, co po mne chce? Kam mne táhne? Změnit kormidlo.
Dobro a zlo jsou dva faktory, v nichž jsme se nikdy moc neorientovali a nevyznali. Ale vystoupením, pochopí všichni až časem. Oni neví a nemůžou znát cestu duše. Neznají ani tu svou. Musí se k ní dostat skrze vlastní bolesti.
Kdo tedy nese ony okovy. Jsem to jenom já, nebo i ostatní?
Sunwise
