Článek
Ano je to tak, neseme si to v rodových nastaveních. Ženy jsou unavené a přepjaté. Protože musí stále mít onen výkon.
Muži jsou vyčerpaní, schovaní sami před sebou, oslabeni. Nejsou to dnes muži. Nemají své meče, nemají své brnění. Nejdou vpřed. Jak jejich energie potřebuje.
Zraněné ženství a zraněné mužství. Tyto dva aspekty, které měly být spojeny a uzdraveny. Neustále bojují s tím, okolo vně. Ale problém je uvnitř. Neviděný.
Neseš sám tíhu svého rodu, není to cizí. Neodpustili. Nepropustili. Ty nánosy zla z boje nechali v sobě. A nechali je žít. A dávají je druhým. Ve svých zraněních ničí to okolo sebe. Tato válka neskončila. Dále ve vás žije.
Žije a vy to víte. Ale nic s tím neděláte. Necháváte to osudu, necháváte to uspat časem. A my to vidíme. Před Bohem se neskryješ. A dnes se neukryješ ani před internetem. Né, že by jsi jej mohl vypnout. On stále je a pozoruje.
Dívá se na to, co děláš, chce tě podpořit. Ale ty rád spíš. A nekonáš. Ženy už jsou natolik unavené. Že se dál snažit nebudou. Půjdou si dát svou zmrzlinu, pustí si oblíbený film, donesou si svou kytku na stůl. Napíšou si milostný příběh do deníku.
Políbí svou matku, nebo příbuznou. Kašlou na to, že muži už nemají odvahu ani sílu. Schovali ji za pozlátka moderní doby. Pokud jsi žena, nedej se. Nenechej se zmást, že musíš konat, řídit, vlastnit, bojovat. Hájit svá práva.
Řešit za ostatní a nést na bedrech celý svůj rod i rodinu. Kašli na to. Dej si nohy na stůl, dnes si nechej doma klidně nepořádek. Co na tom záleží. Víme, že osudy jsou zmačkané a zničené. A že to přinesla minulost.
A víme, že je nutné se opravit. Pustit lásku do svého domova. A taky víme, jak muži nejsou ochotni s námi nic oslavit. Jak jsi raději dají pivo sami doma. Nespojili se ve světě tvoření, milování a sblížení.
Nakonec jejich masky poničili i to, co jim doma zbylo. Jejich zármutek a žal je toho důkazem. Oni by mohli, mohli by se nechat vést dušemi žen, jak to bylo vždy nastavené.
Žena je energie, žena je síla. Žena je rod. Žena je květina. Žena je odměna. A žena, je ta co utváří svůj domov. Ona je ten přístav a dnes i maják. Její srdce dnes musí být tak velké, aby neustále chápalo zranění ostatních a neustále o ně pečovalo.
Ale víš co? Dnes už pečuj jenom o sebe. Nezanedbej to. Bůh tě potřebuje celou. Potřebuje tě zdravou. Potřebuje tě milovanou. Nepotřebuje, aby si vedla banku, řídila traktory, a opravila vše, co tě potkalo. Vykašli se na to.
Dej do rukou práci těm, kterým náleží. Nejsi muž a žena v jednom a ani nebuď. Bůh ti dal do vínku být terapií. Ale ne i tisíce koňmi. Kteří budou konat za muže. A oni si sednou a řeknou, že jsou unaveni.
Tak to teda ne. Ne ty nejsi unavený. Ty se jenom koupeš ve své sebelítosti. My jsme také zraněni. Také v sobě máme rod. A máme city. A ty si musíme chránit. My jsme museli převzít vaše brnění. Chránit potomky, rody i krajinu.
Přestaň být tak slepý k tomu. Obejmi ženu. Chraň lidskost. A přestaň se chovat jako zbabělost.
Sunwise
