Článek
Jedna, co se jeví jako ta správná, a ta druhá, která dělá všechno naopak.
Na příkladu kauzy někoho, kdo si přeje hodně dobra, se vám může stát, že se snažíte druhé vést, zachraňovat a informovat. Co se nestane. Přijde polovina lidí, která vám vaši práci bude hejtovat, vás osobně napadat či zraňovat.
Lidé se vás budou snažit shodit zpátky dolů, tam na to jejich místo. Proto přílišné dobro je stejně nebezpečné jako přílišné zlo. Jsou to dvě strany jedné mince.
Jít cestou prostředkem, tedy středem, není na závadu. Nakonec každý zjistí jednoho dne, že se stejně musí zachraňovat sám a že to není úkol jiného člověka či spasitele.
Takže čím větší máte odběr svých uživatelů a příznivců, tím roste stejná křivka těch, kteří vás budou soudit nebo nenávidět. No co už, taková je povaha té duality.
Vystoupit z této duality znamená sebe naprosto přísně ovládat a vést a nenechat se manipulovat zvenčí. Což pro každého jednotlivce značí omezit přísun vnějších informací a vydat se na cestu z nitra. Protože tam jsou ty správné odpovědi.
Ale protože technologický pokrok se snaží za nás ve všem vyhovovat a nahrazovat naše činnosti, lenivíme. A to neuvěřitelnou křivkou dál. Už nemáme čas se nad sebou zamyslet, ani někomu pomáhat, či mít pro druhé kapacitu. Neb jsme zahlceni a pohlceni světem z venku na tolik, že prostě není místo.
A tam kde není místo, tam nevstupuje moudrost, světlo ani láska. My jsme mu ho neotevřeli. Nedali jsme si čas ani prostor vnímat něco opravdového. Máme zájem na tom, neustále zjišťovat, co se děje ve světě a jak nás to ovlivňuje. Dokonce většina z nás se na těchto dějích stala zcela závislá, aniž by si to mohla zavčas uvědomit.
Od závislosti na novinkách, zprávách, počasí, youtuberech, influencerech, AI a všemožných aplikacích, jež nám mají zjednodušit život nebo prožívání. Vyměňujeme každou tuto pozornost místo sebe za druhé. Vyměnili jsme si pozice. Ty mne krmíš a já se sytím.
A není to naopak. Jsem sycen ze svého nitra, zdroje síly a vědomostí. Nepoužíváme je. No každého věc. Ale na té poslední z dějů našich současností se toho všeho můžeme vzdát a určovat si pravidla sami. Ale často nevíme jak, když jsme je dosud ani nepoužívali.
Přesto na vnitřní úrovni to děláme. Cítíme. Vnímáme, že něco se nám nelíbí, vnímáme nelibost. Vnímáme, že by nám bylo na vzduchu lépe. Ale musíme si prvně uvědomit svou závislost až pak se rozhodnout, co s ní budu tedy dělat.
Zda pošlapu sám svým středem vstříc všemožnému duševnímu dobrodružství nebo se prostě jenom nechám vláčet tím, jak se houpe loď společnosti. Výběr svůj volíme v každém okamžiku. Zda chci vanilkovou a nebo čokoládovou. A nebo pistáciovou. Zmrzlinu máme přeci rádi.
Sunwise
