Článek
Z dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vyplývá, že dnešní krizová doba negativně dopadá obzvláště na rodiny s dětmi. My si jejich čím dál těžší situaci dobře uvědomujeme, a proto jsme připravili novou Strategii rodinné politiky 2023–2030, která reflektuje společenské změny a definuje komplexní změnu přístupu státu k rodinám.
Východiska přístupu skvěle vysvětluje Rut Kolínská, zakladatelka hnutí mateřských center v ČR: „Na přípravě strategie rodinné politiky se podílelo vedle zástupců resortů, výzkumných institucí a krajů rovněž široké spektrum těch, kdo s rodinami přímo pracují. A právě díky jejich participaci vznikl dokument, ve kterém se pamatuje na všechny členy rodiny bez ohledu na jejich věk a situaci, v níž se nacházejí, který respektuje různé formy rodiny a ponechává otevřený prostor pro svobodnou volbu vlastní životní dráhy.“
Strategie zdůrazňuje tuto svobodu volby a vychází ze třech hlavních principů. V prvé řadě definuje rodinu jako základní prvek společenského uspořádání se zásadní sociální i ekonomickou rolí. Je důležité si uvědomit, že rodiče obětují významnou část své kariéry, ale i životní energie, času a mnoho peněz, aby vychovali budoucí generaci, která jednou bude tento stát živit a držet nad vodou. To však zároveň vytváří obrovský tlak i na kvalitu a stabilitu vztahů v rodině, která je pro dobré fungování rodin zásadní. Strategie proto také klade důraz na úlohu primární prevence pro vytváření a posilování partnerských a rodičovských kompetencí s cílem předcházení rozpadům a dalším negativním jevům v rodině. Úloha rodiny ve společnosti je nezastupitelná a zaslouží si ocenění a podporu ze strany státu.
Stát zároveň musí vytvořit příznivé stabilní prostředí a podmínky pro rodiče bez toho, aby se na něj museli vědomě obracet a něco od něj aktivně žádat. Například pokud někdo chce skloubit péči o děti a kariéru, stát mu pro to vytvoří podmínky, ať už pomocí dostupné sítě školek a dětských skupin, či zvýhodněním částečných a flexibilních úvazků nebo práce z domova. A to jak pro rodiče, tak i pro babičky či dědečky v předdůchodovém věku, kteří se na výchově chtějí podílet. Důležité je také daňové zohlednění a kompenzace nákladů na výchovou dětí, ale i zohlednění výchovy v rámci důchodového systému a také podpora bydlení.
„Významného ocenění se tak dostalo i neplacené výchovně vzdělávací péči o děti v rodině. Tato neplacená práce je hodnocena jako specifický druh investice do lidského kapitálu, který je významným faktorem prosperity společnosti,“ říká Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu a místopředsedkyně Rodinného svazu ČR a dále také dodává: „Pohledem na seniorskou politiku jako na politiku se seniory, nikoli (jen) pro seniory, otevíráme novou kapitolu koncepčního uchopení rodinné politiky jako politiky pro všechny generace v jejich vzájemně se doplňujících a podmiňujících vztazích.“ To je základem druhého principu strategie. Ministerstvo práce cílí na ocenění a podporu rodiny ve všech jejích životních fázích a chce vyjít rodičům vstříc nehledě na to, v jakém jsou věku, či zda s dítětem doma zůstává maminka, nebo tatínek.
Třetí a poslední princip lze částečně označit za výsledek synergie prvních dvou. Je jím dosažení demografické stability. Co se za složitým pojmem skrývá? Pokud stát dokáže vytvořit rodinám prostor pro naplnění jejich přání a plánů ohledně počtu dětí, přímým důsledkem by měla být vzrůstající porodnost. Ta se v tuzemsku již dlouhá desetiletí drží pod dvěma dětmi na jednu ženu. V překladu to znamená, že vymíráme. Zvrácení tohoto trendu by bylo největším přispěním k ekonomické stabilitě na dlouhá desetiletí dopředu. Ale bez stabilního a příznivého prostředí pro rodiny to nepůjde.
