Článek
Tomáš Souček je na první pohled velmi skromný a sympatický muž, byť ve své kariéře profesionálního fotbalisty zažívá sen, o němž sní mnoho mladých hráčů. Třicetiletý hráč londýnského West Hamu a kapitán českého nároďáku navíc o víkendu svým 38. gólem v anglické Premier League vyrovnal český rekord Patrika Bergera.
Jeho cesta za vrcholem ale nebývá snadná. Pokud nepodá dobrý výkon, je hojně kritizován na sociálních sítích, kde ho fanoušci rozhodně nešetří. Tento neustálý tlak zapříčinil, že Tomáše začaly sužovat nepříjemné problémy.
Tomáš Souček trpěl nespavostí a depresemi
„Dlouho jsem se styděl o tom mluvit. Ani rodiče, než jsem se rozhodl sepsat svoji zpověď, neměli páru, že se děje něco zlého. Něco, co mě trápilo natolik, že jsem přemýšlel o konci kariéry. Nespavost. Deprese. Strach o budoucnost. Moje třináctá komnata,“ popisuje Souček zcela otevřeně v kapitole Helikoptéra, která je součástí jeho zbrusu nové knihy nazvané Suk.
Tyto problémy se u něj začaly objevovat již v době, kdy válel za Kladiváře a v české reprezentaci hrdě nosil kapitánskou pásku. „Umíte si představit ten humbuk, kdyby se provalilo, že kapitán české reprezentace chodí ke cvokaři a bere prášky na depresi? Něco takového pro mě bylo dlouho nepřijatelné. Teď s tím jdu ven, aby se vědělo, že život profíka nemusí být úplná brnkačka,“ vysvětluje Souček ve své autobiografii.
Tomáš Souček byl na dně
I když Souček alias Suk zkoušel své problémy vyřešit skrze jógu, dýchací cvičení, spirituální rady o špatných geopatogenních zónách či infračervené brýle, nic nezabíralo. Tomáš podle svých slov nastupoval do každého zápasu nevyspalý, což se pak postupně podepisovalo i na jeho výkonech. „Byl jsem na dně, do každého zápasu vybíhal nevyspalý. Do každého zápasu! Umíte si to představit? Bál jsem se selhání, bál jsem se reakcí, bál jsem se všeho,“ svěřil se.
Složité období trvalo dva roky. Jak uvedl web Sport.cz, poslední prášek na depresi spolkl loni v lednu. „Fotbal v depresích se proměnil v noční můru, které jsem se potřeboval zbavit, protože mě pohlcovala. Žádná zábava, jen práce z donucení. To už nikdy nechci zažít, byť tuším, že nemám úplně vyhráno. Paulu Mortimerovi, který mě z toho všeho pomohl dostat, jsem zatím nikdy nenapsal: ‚V pohodě, už je to pryč. Navždy pryč.‘
Gólová oslava na styl helikoptéry
Skrze jeho zdravotní patálie vznikla jeho gólová oslava. Tomáš Souček po vstřelených gólech rozpřáhne ruce a začne se otáčet kolem vlastní osy jako helikoptéra. „Moje oslava se stala součástí West Hamu a hlavně součástí mě samotného. Vyjadřuje to můj vnitřní pocit, že umím bojovat. Odjakživa jsem se chtěl někam dostat, něco dokázat, překonávat překážky a zůstat silný i ve chvílích, kdy se cítím slabě a ospale. Tak proto helikoptéra,“ píše Souček ve své knize, kterou chce český fotbalista vydat i v Anglii. Věřím tomu, že po této zpovědi mnozí kritici změní na Tomáše pohled. Patří mu velký respekt.
Zdroj: Kniha Suk, Sport.cz
