Článek
„Jdeme do zápasu s tím, že chceme vyhrát. Pokud tady chceme uspět, musíme být sebevědomí, odvážní, hrát dopředu a dovolit si,“ řekl sebevědomě Ivan Hašek den před zápasem. Ačkoliv bylo jasné, že Chorvati jsou favorité utkání, snad každý český fanoušek doufal v příznivý výsledek. Jenže naši hráči už od první minuty tahali za kratší konec a mohli celkem rychle prohrávat. O úvodní branku se postaral ve 42. minutě Andrej Kramarič.
Přestože se českému národnímu týmu v 58. minutě podařilo vyrovnat na 1:1 po gólu Tomáše Součka, o tři minuty později byl po faulu Tomáše Holeše nařízený pokutový kop, po němž následovalo 13 minut hrůzy. Čeští hráči se absolutně rozložili, čehož Chorvati bez váhání využili. Konečný výsledek 5:1 pro domácí celek mluví za vše.
Haškova strategie extrémně nudí
Zcela upřímně mi vadí, že Hašek pořád dokola staví podobnou sestavu, v níž není žádné překvapení. Už jen u tohoto faktu pomalu usínám. Přitom je úplně do očí bijící, že mnoho hráčů z prestižních lig je mnohdy daleko za očekáváním. V této souvislosti bych chtěla zmínit letošní finále MOL Cupu, kdy hráči Sigmy jezdili doslova po zadku a makali na krev, zatímco hvězdy ze Sparty nebojovali a na trávník vstoupili jako už předem poraženi.
A teď se vrátím zpět k úvodu článku. Ivan Hašek říkel, že jeho svěřenci přijeli vyhrát. Jsou to jen prázdná slova, protože jejich mentální nastavení a předvedená hra bohužel mluví o opaku. Už od začátku jsme byli pasivní, nejvíc hořeli Coufal, Holeš nebo Černý. Také nechápu, proč se do brány pořád cpe Matěj Kovář, když v bundeslize téměř nechytá. Neříkám, že to je špatný gólman, ale myslela jsem, že v nároďáku mají hrát ti, kteří hrají i ve svých klubech. Proto bych dala šanci již uzdravenému Jindřichu Staňkovi. U nás ale vždy tak trochu amatérsky slintáme pouze nad přesvědčením, že prestižní zahraniční liga je víc než ta česká. Kolikrát není.
Českému týmu chybí větší bojovnost
To mi shodou okolností připomnělo také hokejové MS v Německu z roku 2010, kam nepřiletěly primadony z NHL. Tehdy se omluvilo celkem 25 hráčů a na šampionát dorazilo osm nováčků. Přesto naši kluci vybojovali zlato díky bojovnosti a víře. Tehdy legendární Jaromír Jágr, že ve sportu pořád musíš věřit. To samé platí i pro fotbal. Neříkám, že nevěříme, ale dostatečně si za tím nejdeme. A když budeme pořád dokola stavět ty samé hráče v základu, nic se evidentně nezmění. Budeme neustále předvádět stejnou bídu, která se projeví právě s těmi papírově těžkými soupeři.
A já říkám - klidně nahraďme i Haška, protože mně osobně nepřijde, že bychom si po konci Šilhavého nějak pomohli. Dokonce jsem si všimla, že na sociálních sítích se poměrně hojně objevují reakce fanoušků, že byl Šilhavý lepší kouč. Tím tento článek končím, protože jsem ho už tak psala se sebezapřením z důvodu velké únavy. Vy ale každopádně máte prostor v diskuzi.
