Článek
Přesně před rokem zemřel ve věku sedmaosmdesáti let Jiří Krampol. Herec, který miloval život, humor a společnost lidí, zemřel v pražské nemocnici, kde byl obklopen těmi nejbližšími. Mezi nimi jsem byla i já, čehož si do dnešního dne nesmírně vážím. Jirku jsem tedy znala nejen jako špičkového umělce, ale především jako člověka.
Našeho milovaného Jiříka jsem chodila pravidelně navštěvovat. V květnu loňského roku mi ovšem šokovala máma, která brouzdala na internetu a našla zde článek, že Jiří Krampol zemřel. O této informaci jsem v minulosti informovala. Okamžitě ve mně hrklo, nečekala jsem a hned mu zavolala. Naštěstí mi to hned zvedl.
Když jsem mu řekla, že o něm nějaký pofiderní web napsal, že zemřel, nebyl překvapený. „Já vím, už mi to někdo říkal,“ řekl mi s ledovým klidem a následně mě požádal, jestli bych o tom nenapsala článek, aby se tato mylná informace nedostala ke starším lidem, které zná. „Byl bych nerad, kdyby si to přečetl někdo z přátel v mým věku. Mohlo by to s nimi zamávat,“ dodal Jirka, jenž posléze pronesl vulgární výraz na adresu daného pisálka, který je zde ovšem nepublikovatelný.
Jiří Krampol vtipkoval o své smrti
Když jsem ho pak šla navštívit do penzionu, začal si sám ze sebe utahovat a opět vyprávěl jednu ze svých historek.„Jak jsem ležel v té nemocnici, tak tam ležel nějaký dědek a přišel za ním nějaký jeho kamarád a povídá mu ‚nazdar rakváči‘,“ řekl se smíchem a poté si tuto hlášku stáhl sám na sebe. „Rakváč. Připravený na to, až ho šoupnou do penálu,“ dodal celý vysmátý.
To byl celý Jirka. Jeho pověstný humor ho neopouštěl do posledních chvil. Když jsem ho pak vyvezla do centra Prahy na kávu na invalidním vozíku, pronesl: „Ty mě vezeš jak na poslední tažení,“ smál se hlasitě. Když přišel číšník, obratem reagoval: „Přineste mi jídelní lístek, ne úmrtí oznámení.“ Na tyhle chvilky asi nikdy nezapomenu, protože i když jsem měla sebehorší náladu, od Jiřího Krampola jsem vždy odcházela s úsměvem na tváři.
Zdroj: autorský text
