Článek
V sobotu 1. března jsem zajela do Olomouce na zápas Sigmy a Sparty. Už předem mi bylo jasné, že bude na vyprodaném Andrově stadionu skvělá atmosféra. Co se týká samotného fotbalu, ti, co na stadion dorazili, rozhodně litovat nemuseli.
O úvodní gól zápasu se postaral napravený hříšník Jan Kuchta, který spolu se zaplněnou legendární „Mušlí“ slavil svůj gól pokřikem „Kuchta, Belmondo“. V této souvislosti chci zmínit, že návrat Kuchtiče na Letnou byl zajisté správným krokem, o tom snad už nikdo nemůže pochybovat.
Neproměněná penalta byla klíčovým momentem
O dvanáct minut později srovnal na 1:1 Filip Zorvan. Osmadvacetiletý záložník byl velmi blízko k tomu, aby nakonec rozhodl v 83. minutě celý zápas. Rozhodčí totiž po faulu Martina Vitíka na Muritalu nařídil pokutový kop. Ten však Zorvan nezvládl, takže sparťanský brankář Vindahl dokázal vyčíst, kam bude balon směřovat.
Tento moment celého utkání byl klíčový. Je ale nutné podotknout jedno velké KDYBY. Kdyby Jan Kliment v 66. minutě nestřídal, stoprocentně by šel kopat penaltu on. Olomoucký útočník se ale po svém zranění postupně dostává zpět do zápasového tempa, a tak nebylo možné, aby hrál celých 90 minut.
Nedáš, dostaneš
Po neproměněné penaltě následovala klasická situace „nedáš, dostaneš“. O rozhodující branku se v 87. minutě postaral Victor Olatunji, a tak si Sparta z Olomouce odvezla všechny tři body. Troufnu si říct, že kdyby Zorvan proměnil penaltu, Sparta by vezla maximálně bod. Nutno podotknout, že Sigma těsně před tímto inkasovaným gólem mohla jít ještě jednou do vedení 2:1, ale Navrátilova tečovaná střela zamířila pouze na pravou tyč. Na „kdyby“ se ale nehraje, a tak je zapotřebí Spartě pogratulovat k vítězství. Měla sice trochu štěstí, ale i to je ve fotbale potřeba.
