Článek
Psal se 8. prosinec 1989, kdy teprve třiadvacetiletý Jan Potměšil utekl hrobníkovi z lopaty. Po návratu z Ostravy, kde v rámci manifestace přesvědčoval horníky, aby se přidali ke stávce, nasedl do auta a spolu s dalšími hereckými kolegy se vydal směr Praha. V té době netušil, že jde o jízdu, která mu navždy změní život.
Potměšil byl po nehodě tři měsíce v kómatu
Během noční jízdy dostal řidič vozu pravděpodobně mikrospánek. Auto narazilo do svodidel, převrátilo se a skončilo mimo silnici. Zatímco ostatní se dostali ven, Potměšil zůstal zaklíněný pod vozem, který ho přimáčkl. Záchranáři ho převezli do nemocnice s těžkými zraněními hlavy a páteře.
Bylo obrovské štěstí, že vůbec přežil. Jan Potměšil byl tři měsíce v kómatu a lékaři mu dávali pouhou sedmiprocentní šanci na přežití. Když se konečně probral, dokázal jen hýbat očima a nepamatoval si, kde je a co se stalo. Zlom přišel v jediném okamžiku, kdy u nemocničního lůžka stál jeho otec a řekl mu jednoduchou větu: „Václav Havel už je prezident.“
13. komnata Jana Potměšila
Ačkoliv se herci jako zázrakem vrátila paměť, bez následků se neobešel. Jan Potměšil zůstal upoután na invalidní vozík, na němž strávil zbytek života až do svého odchodu na věčnost. Zajímavostí na tomto hořkosladkém příběhu je, že umělec nikdy nechtěl odhalit identitu řidiče. Měl k tomu prostý důvod - nechtěl, aby čelil veřejnému pranýřování.
Navzdory handicapu se vrátil zejména k divadelnímu herectví a založil rodinu. S manželkou Radkou, kterou si vzal v roce 2004, má dva syny – Jana a Šimona. Právě jeho žena oznámila smutnou zprávu o jeho úmrtí. „Honza před jedenáctou zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK zdrcená vdova ve čtvrtek 16. dubna.
Jan Potměšil byl nejen respektovaný kolega se srdcem na pravém místě, ale také člověk, jenž se stal symbolem silné vůle a autorem slavné věty: „Je lepší být na vozíku než být s komunisty.“
Zdroj: Video.aktualne, Prima ženy, ČTK
