Článek
Přátelé, příbuzní a kolegové se v pátek 8. srpna naposledy rozloučili s legendárním hercem, bavičem a dabérem Jiřím Krampolem. Do strašnického krematoria v Praze dorazilo i mnoho fanoušků. Ačkoliv by byl Jirka opravdu velmi rád za tak hojnou účast, byly okamžiky, kdy by kroutil očima stejně jako já.
Před samotným obřadem bylo totiž zcela zřetelně řečeno, že si mají všichni vypnout vyzvánění na svých mobilních telefonech. Když ale zněly Krampolovy oblíbené písně a poté začali mluvit i někteří smuteční hosté, hned několikrát bylo slyšet vyzvánění telefonu. Někomu dokonce párkrát přišla SMS.
Veřejnost na pohřbu slavných nerespektuje pokyny
V tu chvíli jsem si jen řekla, že to už snad není možný. Neodpustila jsem si ani peprnější výrazy, protože tohle je přece za hranicí jakékoli inteligence. Co je tak těžkého na tom pochopit, že když se jde člověk naposledy rozloučit, tak si má vypnout vyzvánění? Obzvlášť poté, co o to bylo nahlas požádáno. Opravdu to nepochopím, nezlobte se na mě.
Pomyslný obklad na hlavu jsem si chtěla dát i ve chvíli, kdy jsem pozorovala, jak chodí někteří jedinci vystrojení. Na pohřeb je ideální zvolit tmavé a formálnější oblečení, to je známá věc. Nadšení fandové ale běžně chodí ve vzorovaných pestrých barvách, s batohem a klidně i kšiltovkou nebo kloboučkem. K tomu si vše fotí a točí, aby si to mohli vystavovat na sociální sítě a chlubit se v hospodě u piva, že tam byli taky. Doslova nemístné mi přijde i společné focení s ostatními VIP hosty a žádání o autogramy. To v mých očích dělají jen naprostí burani, kteří nemají sebemenší úctu vůči zesnulému.
Veřejnost bych na obřadu zakázala
Kdyby to bylo na mně, lidem bych dovolila rozloučit se, uklonit se, položit květinu a následně odejít. Ten, kdo by přišel nevhodně oblečen, by do budovy nesměl. Před samotným obřadem bych všechny jedince z řad široké veřejnosti slušně požádala, aby odešli pryč. Nechala bych v sále pouze pozvané smuteční hosty a případně média. Neříkám, že by tak nikomu nezazvonil telefon, ale člověk by se vyhnul zbytečným čumilům, kteří nerozumí tomu, co se sluší a patří. Třeba se to v Česku jednou konečně naučíme, jak vypadá odpovídající oděv a vhodné chování na posledním rozloučení.
