Článek
Česká fotbalová reprezentace postoupila na světový šampionát, který se uskuteční v Kanadě, Mexiku a ve Spojených státech amerických. K tomu, aby se nároďák dostal na vytoužené MS po dlouhých dvaceti letech, musel porazit v barážovém semifinále houževnaté Irsko a následně favorizované Dánsko.
Dánové byli herně lepší než Češi
Seveřané na vyprodané Letné ukázali svou kvalitu a během utkání měli podle statistik více než sedmdesát procent držení míče, s nímž navíc zacházeli v mnoha případech velice přesně. Nutno podotknout, že zejména v druhém poločase na hřišti dominovali. Naopak Češi působili pasivním dojmem.
Nic na tom nemění ani fakt, že Češi dokázali rychle skórovat a už ve 3. minutě zápasu šli do vedení 1:0 po parádní trefě čerstvě zvoleného Fotbalisty roku Pavla Šulce. Do druhého poločasu totiž naši hráči vstoupili značně opaření, jako by snad chvílemi nedokázali uvěřit tomu, že mohou nad Dány skutečně vyhrát a postoupit.
Zvítězila hlava, ne kvalita
Naštěstí to nějak dokázali ukopat do penaltového rozstřelu, kde nás podržel gólman Matěj Kovář. A naopak mi přišlo, že v tomto rozhodujícím okamžiku Dánové ztratili sebedůvěru a dostali se pod tlak hned první neproměněnou penaltou. Možná je to i tím, že naše hráče podporovalo tisíce fanoušků na stadionu, kteří se postarali o fantastickou atmosféru. Právě oni byli tím důležitým 12. hráčem.
Když si to celé shrneme, tak historie se neptá na to, jak se postoupilo, ale kdo postoupil. Proto netřeba nějakým způsobem kritizovat jednotlivé hráče. Oni udělali maximum, co bylo v jejich silách a věřím tomu, že není žádná legrace stát na hřišti a rvát se o sen všech fotbalových fanoušků.
Na závěr chci zmínit, že i já jsem byla v rámci postupových nadějí spíše skeptická vzhledem k tomu, že mi výkony naší repre v posledních letech herně příliš nevoněly. Opět se tedy potvrdilo, že je lepší zůstat při zemi a nic neočekávat. To vítězství pak v konečném součtu chutná o to více.
