Článek
Ten tvor celé tři roky vyje a vyje. Ráno, odpoledne, celou noc. Podle toho jestli je na zahradě sám, nebo není. Nebo jestli rodina odjela, či ne. A tak se náš život za poslední tři roky od základu změnil.
Máma celé dny pouští hlasitě rádio, aby nebyl kenguru slyšet. Táta nosí často sluchátka, protože občas pracuje doma a klokan vyje. A to malé dítě už je naučené a vždy oznámí: „Mami, už zase vyje ten klokan.“
Táta dítě neslyší, protože mu už ta sluchátka přirostla k hlavě. Je docela možné, že mu z nich i v pruhu řídnou vlasy. (To se mu ale nesmí říkat.) Prekérní stav… chudák chlap.
Nevadí.
Pro klid uděláme všechno. Dorozumíváme se tedy posunky. Strategicky nejhorší bývají večery a noci. Venku vše ztichne. Klokan vyje na měsíc. Nekritičtější bývá úplněk. To vyje úplně šíleně a k tomu štěká.
Dítko má tu výhodu, že usíná na odvrácené straně domu spánkem spravedlivých a nevinných. V ložnici rodičů ovšem často zavládne dusno. Máma má sluchátka, táta má sluchátka. Pokud se chtějí obejmout, motají se jim do sebe přívodní kabely. Začnou po čase uvažovat o bezdrátových sluchátkách, aby mohli v noci spát, klokana neslyšeli a nemotali se do sebe.
Po čase zaujme v ložnici své místo televize, její zvuk ledacos milosrdně překryje. Sousedka je dost nemocná, nechtějí být na ni oškliví a doufají, že se sama dovtípí. Možná že si uvědomí to, že v celé ulici je spousta psů. Co domek to pes, hafan nebo ratlík. Ale všichni štěkají, jen když je důvod. Na pošťáka, na lidi ze sociálky, z finančáku, prostě na nezvané hosty. Nebo na cyklistu, který drandí kolem. Anebo po psím způsobu - sami na sebe.
Klokan ale vyje, když venku mrazy lížou mínus desítku na teploměru. Třeba je tomu nebohému tvoru zima. Možná je mu vedro, když se v teploměru vedry vaří rtuť.
Jak už to tak ale bývá člověk je nejvíce oblíbený, když si nechá vše líbit a neozve se.
Jednoho dne se totiž liberální a tolerantní máma naštve a milé sousedce zatelefonuje. Přesto vše ji osloví zdrobnělinou a přelíbezně ji požádá, aby něco s milým klokánkem udělala.
Pobyt v garáži nebo na chodbě domu by mu jistě pomohl. Nebo je jen nevychovaný? Může také trpět separační úzkostí a to je dobré podávat bylinné prostředky na uklidnění. Přemýšlíme za sousedku.
Další den se situace opakuje. Tvor s kapsou na břiše vyje, štěká a vyje. Paní sousedka se má k dovtípení přibližně, jako lačný ke stolici. A tak mamka pro změnu zase píše esemesku. Nemůžeme spát, to vytí je prostě nesnesitelné, nezlobte se…
Netrpělivě čeká na odpověď a na ticho před domem.
Zpráva z protistrany opravdu přijde. Její obsah je šokující.
„JE TO PES. ZPÍVAT NEUMÍ, JE TO ZVÍŘE“.
Klokan ten se má. My ne.
Rodina překvapeně zírá a nemá sil na žádnou další reakci. Ta odpověď je totiž opravdu rozumná a vše vysvětluje. Jeee, aha! Tak on to je pes? Tak to promiňte, to jsme opravdu nevěděli! To zcela mění situaci. Nicméně pes vyje a štěká stále dál… Zrovna včera zpíval Rusalku pozpátku. To vám byla krása!
