Článek
První myšlenka se zrodila ve Francii. Roku 1865 navrhl právník a abolicionista Édouard de Laboulaye, aby Francie věnovala USA monument na počest ideálů svobody a amerického výročí; myšlenku převzal a rozpracoval sochař Frédéric-Auguste Bartholdi.
Aby obří měděná socha vůbec stála, Bartholdi přizval inženýra Alexandra Gustava Eiffela, který navrhl vnitřní železnou konstrukci (pylon + pružné sekundární rámování pro měděný plášť). Američané mezitím sbírali peníze na podstavec, jehož autorem byl architekt Richard Morris Hunt.
28. října 1886 proběhla v dešti dedikace se zásluhou prezidenta Grovera Clevelanda. Na ostrov tehdy pustili jen oficiální hosty. Kvůli viditelnosti pro lodě měla pochodeň vyříznutá „okénka“ a vnitřní osvětlení.
Den D v dešti
Ráno pršelo a New York vyrazil do ulic. Městem prošel velký průvod a z Battery se vydala námořní přehlídka na Bedloe’s Island. Na ostrov směli jen pozvaní hosté, prezident Grover Cleveland a řada francouzských i amerických řečníků. Veřejnost zůstala na lodích a na březích.
Samotné odhalení řídil Bartholdi shora sochy. Stál v koruně, čekal na pokyn, ale vlajku strhl předčasně během projevu senátora Evartse — v tu chvíli přehlušily řečníka salvy děl a houkání parníků. Cleveland poté formálně převzal sochu jménem USA.
Na ostrově nebyla možnost účasti lidu — a právě to vyvolalo protest sufražetek. Lillie Devereux Blake s členkami New York State Woman Suffrage Association si pronajaly loď, obeplouvaly ostrov a vyvěsily transparenty připomínající, že „americké ženy nemají svobodu“. Účast žen na ostrově byla výjimečně omezená (pozvána byla jen hrstka).
Jak se z „daru Francie“ stal světový symbol migrace
Socha původně slavila svobodu a francouzsko-americké spojenectví, ale význam se brzy posunul. Klíčový moment přišel s básní „The New Colossus“ (1883) od Emmy Lazarus – text napsaný pro sbírku na podstavec. Bronzová deska s bášní byla do podstavce připevněna až roku 1903, zásluhou kampaně Georginy Schuyler po autorčině smrti. Od té chvíle se začala rodit „Mother of Exiles“ a maják pro unavené a chudé. nps.gov+1
Geografie udělala z metafory realitu. V letech po odhalení se přístav New York stal hlavní branou do země a od roku 1892 fungovalo nedaleko Ellis Island. Miliony nově příchozích míjely Sochu svobody cestou k imigrační kontrole — to, co autoři chápali jako alegorii svobody, příchozí četli jako doslovné „vítáme vás“.
Ve 20. století se tenhle výklad upevnil v kultuře i politice. Když prezident Lyndon B. Johnson 3. října 1965 podepsal imigrační zákon (Hart–Celler Act) na Liberty Islandu, stvrdil tím obraz sochy jako národní brány spravedlivější imigrační politiky. Média dlouhodobě shrnují, že socha se stala ikonou imigrace i symbolem země samotné.
Zkrátka: dar přátelství z Francie se v americké paměti proměnil na ikonický obraz příchodu — díky básni, místu a politickým okamžikům, které mu daly nový, trvalý význam.
Plaketa s básní The New Colossus připevněná roku 1903
Jak se stala světovým symbolem
Média a rituály. Právě během dedikace 28. října 1886 došlo v New Yorku k historicky prvnímu „ticker-tape“ momentu: úředníci z budovy burzy sypali z oken pásky z telegrafních tikrů na průvod po Broadwayi — zrodila se tradice „Canyon of Heroes“. Tento motiv okamžitě vizuálně „ukotvil“ Sochu svobody do paměti města.
Světlo, které se muselo teprve naučit zářit. Večer po odhalení působila pochodeň překvapivě slabě; dobový tisk ji přirovnával spíše ke „světlušce než majáku“. Už roku 1887 přešla správa sochy na U. S. Lighthouse Board, jež slíbila silnější zařízení — a po letech, kdy se ukázalo, že pro maják je socha nepraktická, nařídil roku 1901 prezident Theodore Roosevelt převod pod War Department. Tyto kroky stabilizovaly provoz a otevřely cestu k novým způsobům osvětlení a prezentace.
Tradice, které dělají ikonu. Pravidelné průvody „Canyon of Heroes“, obrazové reportáže, jubilejní ceremonie a státní akty (od ohromných defilé po velké rekonstrukce) postupně vytvořily globální obraz Sochy svobody jako symbolu města, země i myšlenky svobody. Ikonický status tedy nevznikl jedním dnem, ale souhrou médií, rituálů a technických úprav, které se vrstvily od roku 1886 dál.
Pokud Vás mé články baví, nezapomeňte mě sledovat, protože vydávám každý den alespoň jeden článek. Budu rád za každý příspěvek do diskuze a největší radost mi samozřejmě udělá příspěvek pro podporu mé tvorby. Díky.
