Článek
Vrchol, který děsil i přitahoval
Mount Everest je nejvyšší hora na světě. Téměř devět kilometrů nad mořem. Dlouho ji nikdo nezdolal. Lidé to zkoušeli, ale marně. Mráz, vítr, laviny. Nahoře není vzduch ani slitování.
Říkalo se, že člověk se tam nedostane. Že tělo to nevydrží. Že to nejde.
Od dvacátých let se objevovaly expedice. Připravovaly se celé měsíce, stály miliony, ale vrchol zůstával nedosažitelný. Někteří horolezci se nikdy nevrátili. Jiní skončili těsně pod vrcholem. Vždycky něco chybělo – počasí, kyslík, síly.
A pak přišel 29. květen 1953.
Edmund Hillary z Nového Zélandu a Tenzing Norgay z Nepálu vyšli brzy ráno ze stanu. Nad nimi byla už jen bílá stěna a modrá obloha. Stoupali pomalu, s kyslíkovými maskami. Krok po kroku, bez jistoty, že se vrátí.
V 11:30 stanuli na vrcholu. Jako první lidé v historii.
Hora, která neodpouštěla
Mount Everest měl pověst hory, která zabíjí. Už před rokem 1953 ho zkoušely desítky horolezců. Nikdo to nedokázal. Někteří zmrzli. Jiní se zřítili. Někteří zmizeli beze stopy.
První větší výpravy sem přišly v roce 1921. Tehdy se ještě nevědělo, kudy jít. V roce 1924 zmizeli dva Britové – George Mallory a Andrew Irvine. Možná byli těsně pod vrcholem. Možná ho dokonce dosáhli. Ale nikdo se to nikdy nedozvěděl. Tělo Malloryho našli až o 75 let později.
V dalších letech to zkoušely různé týmy. Britové, Švýcaři, Američané. Vždycky to skončilo stejně – příliš velká zima, nedostatek kyslíku, únava, pád, smrt.
Everest byl výzva. Ale taky varování. Lidé se snažili, ale hora dávala najevo, kdo je silnější.
A přesto to pořád někdo zkoušel znovu.
Edmund Hillary a Tenzig Norgay
Edmund a Tenzing – dva muži, jedna šance
Edmund Hillary byl včelař z Nového Zélandu. Vysoký, klidný, vytrvalý. Měl za sebou výstupy na menší hory a jeden nepovedený pokus na Everest.
Tenzing Norgay byl Šerpa. Pocházel z Nepálu. Narodil se v horách, znal je lépe než kdokoli jiný. Na Everestu byl už několikrát jako nosič. Věděl, kde to klouže, kde se láme sníh, kde fouká vítr.
Dali je dohromady jako tým. Ne kvůli slávě, ale protože se doplňovali. Jeden z jihu, druhý ze severu. Jeden zkušený horolezec, druhý člověk, který v horách vyrostl. Dva muži, kteří si věřili.
Na vrchol šli jen oni dva. Nikdo jiný s nimi nesměl. Každý měl batoh, kyslíkovou masku a jen malou šanci, že to vyjde. Výprava je poslala dopředu a čekala.
Nikdo nevěděl, jak to dopadne. Ani oni sami ne.
Cesta nahoru – poslední den, poslední kroky
Vyrazili brzy ráno. Byla zima, foukal vítr, pod nohama led a kámen. Hillary šel první, Tenzing za ním. Pomalu, bez mluvení. Každý krok bolel. Každý nádech byl dřina.
Nesli kyslíkové přístroje, protože bez nich by tam dlouho nevydrželi. Výš než 8 000 metrů už tělo začne slábnout. Tomu se říká zóna smrti. V ní není dostatek vzduchu na přežití.
Podkluzovali, přelézali trhliny, hledali cestu. Pak narazili na poslední překážku – asi deset metrů vysokou stěnu ledu a kamení. Hillary vysekal schody cepínem a vytáhl se nahoru. Tenzing vylezl za ním.
A najednou byli na vrcholu. V 11:30 dopoledne, 29. května 1953. Stáli tam asi 15 minut. Vyfotili se. Hillary zanechal v ledu křížek, Tenzing čokoládu a sušenky. Nic víc. Pak se otočili a začali sestupovat.
Nepotřebovali jiný důkaz. Věděli, že tam byli.
Když se svět dozvěděl
Zpráva o výstupu dorazila do Londýna o pár dní později. Náhodou ve stejný den, kdy probíhala korunovace královny Alžběty II. Pro Brity to byl silný okamžik. Nová královna. A k tomu úspěch britské expedice.
Hillary a Tenzing se stali slavnými přes noc. Psal o nich celý svět. Doma je vítali jako hrdiny. Hillary dostal rytířský titul. Tenzing dostal vyznamenání a stal se symbolem národa.
Ale ani jeden z nich si na slávu nepotrpěl. Nehádali se, kdo vystoupil první. Nepsali o sobě knihy plné sebechvály. Řekli jen, že tam byli spolu. A že to zvládli společně.
A co zůstalo?
Dnes už Mount Everest zdolaly tisíce lidí. Existují agentury, které vás tam za peníze vezmou. Někteří tam jdou kvůli fotce. Jiní kvůli slávě. Vrchol už není nedosažitelný. Ale první výstup zůstává výjimečný.
Hillary a Tenzing šli bez jistoty. Bez GPS, bez lehkých materiálů, bez předchozích zkušeností. Nevěděli, jestli se vrátí. A přesto šli.
Jejich výstup nebyl o penězích ani o marketingu. Byl o odvaze. O vytrvalosti. O dvou lidech, kteří chtěli dokázat, že i to nejvyšší se dá překonat.
A to je důvod, proč se na ten den nezapomíná. 29. května 1953 nešlo jen o horu. Šlo o lidskou hranici. A o to, co se stane, když ji někdo překročí.
Zdroje:
