Akce Jizerka: Krvavý zásah Státní bezpečnosti proti skautům v Jizerských horách

V létě roku 1949 se sedm mladých skautů z Železného Brodu rozhodlo, že v zemi, která zradila jejich ideály, už dál zůstat nemohou. Vydali se na nebezpečnou cestu přes Jizerské hory s jediným cílem – dostat se na Západ a zachránit svou svobodu.

O rok dříve, v únoru 1948, proběhl v Československu komunistický převrat. Nový režim okamžitě začal potírat všechno, co nezapadalo do obrazu „socialistického člověka“. Skautské hnutí Junák, postavené na principech osobní odpovědnosti, samostatnosti a pravdy, bylo jedním z prvních cílů. Do léta 1949 bylo hnutí oficiálně zlikvidováno, jeho majetek zabaven a vedoucí sledováni Státní bezpečností.

Pro mladé lidi, kteří v sobě nesli étos předválečné republiky, to nebyl jen zákaz organizace. Byl to konec prostoru, kde mohli svobodně přemýšlet, jednat a rozhodovat. Místo ideálů jim režim nabídl poslušnost. Místo pravdy propagandu.

Sedmičlenná skupina z Železného Brodu se rozhodla nečekat, až přijdou výslechy, vyhazovy nebo zatčení. Vymysleli plán. Přes hory, tajně, pěšky, na Západ. Nebyli špióni. Byli to kluci, kteří chtěli žít svobodně. A právě to bylo neodpustitelné.

Bylo jich sedm. Většině z nich nebylo ani dvacet. V letních měsících roku 1949 rozbili stan na úbočí Vlašského hřebene poblíž Smědavy v Jizerských horách. Místo, které by jinak sloužilo jen jako kulisa prázdninového dobrodružství, se pro ně stalo předsunutým bodem na cestě ke svobodě.

Skupinu vedl Jiří Haba, tehdy pětatřicetiletý zkušený muž, který převzal zodpovědnost za mladší členy. Spolu s ním zde byli Robert Hofrichter, Tomáš Hübner, Radomil Raja, Jindřich Kokoška, Josef Veselý a Jiří Majer – jména, která by měla být vytesána do paměti tohoto národa.

Byli připraveni čekat. Měli domluveného převaděče, který je měl bezpečně převést přes státní hranici do Západního Německa. Šlo o jedinou možnost, jak se vyhnout stíhání, které tehdy postihovalo každého, kdo měl co do činění s ilegálními organizacemi, a skauting mezi ně po roce 1948 bezpochyby patřil.

Tábořili tiše, nenápadně, spoléhali na to, že hory jim poskytnou ochranu – a že režim si jich nevšimne. Čekali na znamení k odchodu. Netušili, že už jsou sledováni.

Ráno 24. července 1949 už nebyla svoboda na dosah – ale past dávno nastražená. Skupina skautů byla s vysokou pravděpodobností zrazena. Podle výpovědí přeživších stál za zradou Jiří Hilger, muž, který se vydával za zástupce americké zpravodajské služby CIC, ale současně spolupracoval se Státní bezpečností. Byl dvojitým agentem a v rozhodující chvíli postavil mladé muže do cesty kulkám.

V časných ranních hodinách bylo jejich tábořiště v Jizerských horách obklíčeno. Zasahovalo přibližně tři sta ozbrojených příslušníků StB a Sboru národní bezpečnosti. Na sedm mladých mužů.

Padl rozkaz k útoku. Ozvaly se dávky z kulometů, samopaly, výstřely z pistolí. Skauti u sebe měli několik zbraní – spíše symbolickou obranu než reálnou výzbroj. Podle svědků se aktivně bránil pouze Jiří Haba, který kryl ostatní. Zemřel spolu s Tomášem Hübnerem. Další členové byli zraněni nebo donuceni lehnout si na zem. Přestřelka netrvala dlouho. Ti, kdo přežili, byli okamžitě zatčeni.

Zásah měl formu popravčí akce. Podle pozdější výpovědi Radomila Rajy pronesl jeden z příslušníků SNB během akce cynickou poznámku: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“ V jediné větě je shrnuto všechno: brutalita, cynismus i naprosté pohrdání lidským životem.

Co začalo jako snaha o útěk k svobodě, skončilo střelbou na mladé muže, kteří chtěli jen odejít.

Po přestřelce na úbočí Jizerských hor režim nezůstal jen u zásahu proti sedmi mladým mužům. Následovalo systematické zatýkání v Železném Brodě a okolí. Bezpečnostní složky zadržely zhruba čtyřicet lidí – nejen přímé účastníky, ale také rodiče, přátele, sousedy a kohokoli, kdo mohl být jakkoli spojován s podporou skupiny.

Někteří byli po výslechu propuštěni. Jiní byli předem určeni jako exemplární oběti. Vše směřovalo k politickému procesu, který měl sloužit jako výstraha pro celou republiku.

Soudní líčení proběhlo v říjnu 1949 před Státním soudem v Praze. Obžalovaní byli obviněni z přípravy ozbrojeného převratu proti lidově demokratickému zřízení. Prokuratura tvrdila, že skupina plánovala obsadit pohraniční pevnosti a vyhodit do povětří Soušskou vodní nádrž – obvinění bez důkazů, ale s obrovským propagandistickým potenciálem.

Skutečným cílem byla emigrace, nikoli boj. Jediným, komu byl podle spisu přiznán záměr aktivního ozbrojeného odporu, byl Jindřich Kokoška. Většina ostatních opakovaně uváděla, že jejich cílem bylo pouze dostat se za hranice a uniknout hrozící perzekuci.

Přesto padly tvrdé tresty:

Tresty byly vykonávány v nejhorších podmínkách, jaké tehdejší stát nabízel – v uranových dolech v Jáchymově. Nucená práce v radioaktivním prostředí, nelidské zacházení, šikana, nedostatek ochranných pomůcek. To všechno čekalo na ty, kteří se provinili tím, že chtěli být svobodní.

Režim nechtěl jen potrestat. Chtěl zlomit a odradit ostatní.

Akce Jizerka zůstává jedním z nejbrutálnějších zásahů komunistického režimu proti občanské iniciativě mimo kontrolu státu. Rozbití malé skupiny mladých skautů, kteří se chtěli dostat na Západ, a následné exemplární tresty ukazují, jak nebezpečné pro režim bylo i pouhé rozhodnutí odejít.

Nebyla to ozbrojená skupina. Neplánovala převrat. Chtěla odejít. A právě to – touha odejít bez povolení – bylo v totalitním systému trestáno jako vzpoura.

Akce Jizerka je dnes připomínána nejen jako tragická událost, ale i jako silný symbol odvahy, občanské nezávislosti a odporu bez zbraní. Po roce 1989 se podařilo dohledat příběhy přeživších, identifikovat oběti a částečně zrekonstruovat celý zásah. Zůstaly výpovědi, dokumenty i pamětní místa, která připomínají, že pronásledování nebylo namířeno jen proti organizátorům, ale i proti těm, kdo „pouze věřili“.

Každoročně se na místě konají pietní akty. Nejde jen o uctění památky Jiřího Haby a Tomáše Hübnera. Jde o připomenutí, že mlčet znamená zapomenout – a že i malá skupina lidí, kteří se rozhodli žít podle vlastního svědomí, může být trnem v oku systému, který se bojí svobody.

Zdroje: Akce Jizerka. Před 75 lety SNB rozstřílela tábořiště skautů - Novinky

Akce Jizerka – Wikipedie