Golden Kids: 15 měsíců, kdy český pop mířil na Evropu

Na konci roku 1968 se český pop nadechl k velkému skoku. Tři největší hvězdy Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář spojily síly do jednoho projektu, který měl být exportní vizitkou naší domácí scény. Cílem bylo ukázat, že československý pop zvládne moderní show, jednotnou značku i zahraniční publikum. Trio vzniklo 1. listopadu 1968.

Za projektem stál producent a skladatel Bohuslav „Boban“ Ondráček, který Golden Kids umělecky vedl a řídil s ambicí prorazit v Evropě; název podle pamětníků vymyslel textař Zdeněk Rytíř. Záměr byl jasný: tři výrazné sólové hlasy, jedna značka, jeden exportní produkt.

Golden Kids se tak zrodili v čase, kdy se naděje Pražského jara střetla s normalizační realitou. Právě tenhle protitlak – odvaha mířit ven a tlak poměrů doma – dává jejich krátkému příběhu dodnes sílu a význam.

Pražská Lucerna nebyla jen sál – byla to výkladní skříň. Když do ní Golden Kids vstoupili poprvé 25. listopadu 1968, šlo o jejich první velké veřejné uvedení před domácím publikem. V symbolickém srdci českého popu se testovalo, jestli projekt tří hvězd obstojí na „velkém jevišti“. Obstál.

Atmosféra byla „udělejme z toho událost“, ne jen další koncert. Dobové rekapitulace připomínají, že Lucerna byla vyprodaná a vystoupení se brzy stalo zkratkou pro začátek fenoménu Golden Kids – odtud se vyprávěl jejich příběh dál. Lucerna = vizitka, která potvrdila, že společná značka tří známých sólistů má tah.

Pro zbytek roku 1968 platilo jediné: ukázat sílu tria na pódiu a vybudovat očekávání. V této fázi nešlo o televizní formáty ani názvy programů – cílem bylo ukotvit Golden Kids v „první lize“ domácí scény přes Lucernu a živé publikum.

Golden Kids stavěli show na kontrastu tří sólistů a přesné choreografii. V první fázi kombinovali vlastní hity se společnými čísly, ale posun přišel s druhým programem: 3. března 1969 měla premiéru revue „Micro-Magic-Circus“, koncipovaná jako rychlé bloky, střídání sólovek a trojhlasů, světelné přechody a kostýmní mini-příběhy.

Revue nebyla jen koncert; měla jasný „pop-cirkusový“ rámec – krátké vstupy, efektní „kouzla“ v aranžích, na pódiu přesné nástupy a odchody. Záznamy a reedice dokazují, že koncept žil i na nosičích: existuje LP/CD „Micro-Magic-Circus“ se setem písní z repertoáru tria, což pomáhá rekonstruovat tempo a dramaturgii pořadu (rychlé pop songy ↔ balady ↔ společné finále).

Vizuál hrál klíčovou roli: kostýmy a sladěná choreografie zabalily známé hity do exportní podívané. Reklamní texty a pozdější reedice shodně zdůrazňují, že síla tria spočívala v rovnocennosti tří hvězd a promyšlené jevištní režii, ne v doprovodu pro jednoho lídra. To je důvod, proč se „Micro-Magic-Circus“ dodnes uvádí jako ukázková moderní pop-revue konce šedesátých let.

Za kulisami tria stál producent a skladatel Bohuslav „Boban“ Ondráček, který z Golden Kids udělal projekt s jasnou strategií: sloučit tři samostatné hvězdy do jednoho „balíčku“ pro zahraniční pódia a média. Supraphon sám popisuje, že po úspěších roku 1968 trio „dospělo“ pod Ondráčkem k promyšlenému projektu – s důrazem na značku, repertoár a prezentaci.

Ondráček nechtěl jen „společný koncert“. Cíl byl exportní formát: rychle pochopitelná značka, srozumitelný repertoár, vizuálně jednotná scéna. K tomu patřily tiskové materiály, fotky, záznamy a dohoda s vydavatelem (Supraphon) pro snazší licencování.

Co tvořilo exportní plán (podle dobových materiálů a firemních anotací Supraphonu):

Rok 1969 byl sprint. Golden Kids poskládali program tak, aby se střídaly sólovky každého z nich se společnými čísly a anglo-americkými coververzemi. Dochované setlisty z koncertů a přehledy písní potvrzují mix vlastních hitů a světových předělávek – například „Jdi o dům dál“, „Čaroděj-dobroděj (Jennifer Juniper)“, „Přítel Quinn (Mighty Quinn)“ nebo „Hey Jude“.

Dramaturgickým středem byl druhý pořad „Micro-Magic-Circus“ (premiéra 3. 3. 1969), vystavěný z krátkých bloků: rychlá popová věc → balada → trio. Repertoár pořadu je dobře dohledatelný na oficiálním katalogu Supraphonu a reedicích/kompilacích (Discogs) – najdeš tu položky jako „Tý líný řeky proud“, „Malé šípy (Little Arrows)“, „The Beat Goes On“, „Šel sen kolem nás (Fox on the Run)“ či „Atlantis“.

Výsledkem byla ucelená pop-revue, která držela tempo a dávala každé hvězdě prostor, aniž by se rozpadl jednotný tvar. To, jak program vypadal „na pódiu“, dnes nejlépe rekonstruují kombinace koncertních setlistů (Karlín, Lucerna, zahraniční vystoupení včetně MIDEM) a dobových/pozdějších vydání repertoáru.

Na přelomu ledna a února 1970 se příběh Golden Kids zlomil během pár dní. 27. ledna 1970 odehráli poslední společné vystoupení (Ostrava, sportovní hala). Sama Kubišová později vzpomínala: „Pragokoncert mi od února zakázal uměleckou činnost.“ Tím trio fakticky skončilo.

V únoru 1970 dostala Marta Kubišová zákaz veřejného vystupování. Záminkou byla údajná pornografická fotografie, kterou krátce nato soud označil za fotomontáž – přesto zákaz nikdo neodvolal a všechny smlouvy byly „zrušeny či pozastaveny“ neformálními zásahy aparátu. Právě tento zákaz ukončil činnost Golden Kids.

V tisku a encyklopedických přehledech se k tomuto datu vrací i shrnutí kariér členů tria: „Od února 1970 měla Marta Kubišová zákaz činnosti; Golden Kids se rozpadli.“ Připomínky často uvádějí i konkrétní den „3. února 1970“ jako moment, kdy bylo o konci rozhodnuto. Pro náš text je podstatné jediné: zákaz na Martu – a tím pád celého projektu.

Po roce 1989 se o comebacku mluvilo často, ale až v roce 2008 se chystal konkrétní krok: turné ke 40. výročí tria. Projekt však nevydržel první ostrý test. 1. dubna 2008 Marta Kubišová oznámila, že na plánované šňůře nevystoupí; turné se zrušilo. Jako důvod uvedla nepřipravenost a neexistenci řádné smlouvy s producentem; zahajovací koncert měl být 17. května v pražské Lucerně.

Následoval vleklý spor. Helena Vondráčková (přes agenturu manžela Martina Michala) požadovala po Kubišové 1,3–1,38 mil. Kč jako náhradu škody, ale už v roce 2009 Městský soud v Praze žalobu zamítl. Od té doby se případ vracel do médií s každým jednáním a prohlášením obou stran.

O rok později odvolací soud verdikt potvrdil: Kubišová platit nemusí, a to včetně nákladů řízení; producent avizoval dovolání. Pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu a definitivní tečku Ústavního soudu už pouze uzamkly trend, který se rýsoval od počátku – že rušení turné nebylo protiprávní.

Golden Kids jsou zkratka pro ambici. Tři silné osobnosti se spojily do jedné značky a ukázaly, že i český pop může mít velké pódium, promyšlenou show a exportní ambici. V české paměti zůstali jako „nedokončený projekt s mezinárodním potenciálem“ – přesně tak je dnes hodnotí rozhlasové a regionální retrospektivy.

Pro fanoušky i novináře jsou důležité dvě věci: síla tří rovnocenných hlasů a profesionální forma, která předešla českou pop-průmyslovou praxi o několik let. Když se dnes vysílají speciály, hraje se nejen nostalgie, ale i lekce z toho, jak vypadá značka postavená na dramaturgii, tempu a obrazu – ne jen na jednotlivých hitech.

Golden Kids tak patří do malé vitríny projektů, které definují „co všechno tady šlo“ – a co by možná šlo i dnes: spojit známé tváře, jasný koncept a publikum, které chce vidět celek, ne jen sóla. Fenomén trvá, protože příběh zůstává otevřený v hlavách posluchačů.