Článek
Když se dnes řekne káva, tabák a čokoláda, člověk si představí ranní hrnek kávy, cigaretu před hospodou nebo tabulku Milky večer u seriálu. Jenže v 16. až 18. století to vypadalo jinak. Tyhle věci přicházely do Evropy jako exotické novinky. Voněly dálkou, slibovaly povzbuzení, léčbu, luxus a trochu zakázaného vzrušení. A české země u toho stály blíž, než by se nám mohlo zdát.
Tyto tři „drogy“ změnily evropský život hlavně tím, že vytvořily nové rituály. Lidé nezačali jen něco pít nebo kouřit. Začali se kvůli tomu scházet, utrácet, předvádět, obchodovat a postupně i hádat o zdraví, morálku a závislost.
Cesta tabáku
Tabák měl z těchto tří novinek nejdivočejší start. Do Evropy se dostal po objevení Ameriky a velmi rychle získal pověst léčivé rostliny. Francouzský diplomat Jean Nicot pomohl jeho šíření tak výrazně, že po něm později dostal jméno nikotin. V rané Evropě se tabák používal jako lék, šňupal se, kouřil se a chvíli působil jako módní zázrak z Nového světa.
V českých zemích je stopa tabáku stará a trochu mlhavá. Přesný okamžik příchodu doložený nemáme. V odborné práci Terezy Holíkové se uvádí, že Adam Zalužanský ze Zalužan ve spise z roku 1592 považoval tabák za rostlinu už běžnou a Mattioliho herbář zmiňoval, že se k nám dostala z Francie. Kouření tabáku se v Čechách výrazněji objevuje až za třicetileté války, pravděpodobně přes cizí vojáky.
Tabák k nám nepřišel jako pohodový doplněk kavárenského života. Přišel přes válku, vojáky a pohyb armád. V roce 1622 už bylo možné v Praze koupit první dýmky. Po vestfálském míru roku 1648 se kouření a šňupání šířilo ve větší míře. V 18. století pak šňupací tabák získal obrovskou popularitu, někdy větší než samotné kouření.
Tabák byl zároveň první z téhle trojice, který stát rychle pochopil jako peníze. V českých zemích byl tabákový monopol zaveden roku 1701 za Leopolda I. a po tabákovém dekretu Josefa II. z roku 1784 přešel výkup, výroba i distribuce tabákových výrobků pod státní kontrolu. Roku 1806 bylo pěstování tabáku na českém území zakázáno kvůli nižší kvalitě a výroba měla používat hlavně tabák z Uher.
Tabák byl tedy současně lék, módní zvyk, společenský znak a státní zdroj příjmů. Dnes ho bereme jako návykovou látku úplně přímo. Nikotin je podle amerického Národního institutu pro zneužívání drog látka, která vede k závislosti; tabákové výrobky ho obsahují právě v množství, kvůli němuž se lidem špatně přestává.
Pražská káva
Káva měla jiný příběh. V českých zemích se nejdřív objevovala hlavně u vyšších vrstev. Jeden z pěkných raných dokladů se vztahuje k Heřmanu Černínovi z Chudenic. Při diplomatických cestách v osmanském prostředí se setkal s kávou, šerbetem a kouřením. Z dochovaného inventáře Černínského paláce z roku 1733 víme, že tam bylo mnoho předmětů sloužících k přípravě a pití kávy. Černínové tak patřili mezi šlechtické rody v českých zemích, které kávu zařadily do běžného života velmi brzy.
Na šlechtických sídlech nebyla káva obyčejný nápoj. Patřila do kabinetů, salonů a pokojů, kde se ukazovalo postavení. Nádobí na kávu bývalo z porcelánu, majoliky nebo dalších luxusnějších materiálů. Servírování kávy tak fungovalo podobně jako dnešní drahá značka na stole. Host měl hned vidět, že sedí v domě, který má peníze, kontakty a přístup k exotice.
Pak se káva přesunula do kaváren. U jejich počátků se údaje v pramenech mírně rozcházejí, takže se dá mluvit spíš o prvních známých stopách než o jednom jistém datu. Některé práce uvádějí první brněnskou kavárnu už roku 1702, založenou Turkem Achmetem. V Brně se káva rychle uchytila, roku 1711 dostal povolení další podnikatel Ignác Stiefel a koncem 18. století se ve městě uvádí 37 kaváren.
Pražský příběh je slavnější. Spojuje se s mužem jménem Georgius Deodatus Damascenus, česky Jiří Deodat. Pocházel z Damašku, dostal se do Prahy a začal prodávat kávu na ulici. Podle jedné odborné práce byla první pražská kavárna otevřena roku 1711, jiné muzejní a popularizační zdroje uvádějí rok 1714 a dům U Tří pštrosů u Karlova mostu.
Georgius Deodatus Damascenus
Představa prvního pražského prodavače kávy působí skoro filmově. Muž v orientálním oděvu chodil městem s tácem, horkou kávou, koflíčky, cukrem a uhlím, které udržovalo nápoj teplý. Pro Pražany to musela být podívaná stejně silná jako samotná chuť. Káva se neprodávala jen jako nápoj. Prodávala se jako malý kus cizího světa.
Za drogu byla káva v moderním smyslu považovaná hlavně kvůli kofeinu. Dnes se kofein hodnotí jako běžná psychoaktivní látka s povzbuzujícím účinkem. Evropský úřad pro bezpečnost potravin v roce 2015 vydal stanovisko k bezpečnosti kofeinu a řešil jeho příjem ze všech dietních zdrojů, tedy i z kávy.
Čokoládová móda
Čokoláda přišla do českých zemí později než tabák a podobně jako káva nejdřív shora. V Evropě se pití čokolády stalo módou už v 17. století. Do českých zemí se šířila ze západní Evropy. Tehdy šlo hlavně o nápoj, často hustý, sladký, kořeněný a drahý. Čokoládové tabulky pro děti přišly až mnohem později.
První známý záznam o výrobci čokolády v českých zemích se uvádí k roku 1770. Šlo o pražského měšťana Filipa Watzkeho v Celetné ulici, považovaného za prvního čokoládníka. Od roku 1819 byli čokoládníci ve společném cechu s cukráři. V polovině 19. století už v Praze působilo osm výrobců čokolády.
Tady je zásadní proměna. Čokoláda se přesunula z luxusního pití pro vyšší vrstvy do řemeslné výroby a potom do továren. Za prvního továrního výrobce čokolády je uváděna firma Luna, kterou měl roku 1839 založit František Černoch v Kozí ulici v Praze. Jeho výrobek nesl název „Čokoláda s indiánem“.
V českém prostředí pak čokoláda vyrostla hlavně až v 19. a 20. století. Bakalářská práce Evy Krušoftové připomíná Františka Maršnera jako zakladatele první tuzemské firmy zaměřené zejména na čokoládové cukrovinky, později spojené se značkou Orion.
Jestli byla čokoláda drogou? Historicky se tak běžně neoznačovala. Spíš jako exotická pochoutka, léčivý nebo posilující nápoj a později sladkost. Chemicky ale obsahuje látky, které na člověka působí. Kakao obsahuje theobromin, methylxanthin příbuzný kofeinu. Studie z roku 2013 uvádí, že theobromin obsažený v kakau může přispívat k přitažlivosti čokolády.
Proč se uchytily
Všechny tři novinky měly společný základ: přišly z dálky, působily dobře na tělo a daly se prodat jako něco výjimečného. Tabák sliboval léčbu a uklidnění. Káva bdělost, hovory a městský rytmus. Čokoláda luxus, sladkost a tělesné potěšení.
V českých zemích se šířily každá jinou cestou. Tabák přes lékařství, vojáky, šňupání, kouření a státní monopol. Káva přes šlechtu, diplomacii, lékárny, městské kavárny a pouliční prodej. Čokoláda přes západoevropskou módu, cukrářství, městské řemeslo a tovární výrobu.
Největší sílu měly tam, kde vytvořily zvyk. Člověk si na ně nemusel jen „pochutnat“. Mohl po nich sáhnout znovu ráno, po práci, při setkání, po jídle, při jednání, na procházce nebo při únavě. Tady začíná jejich skutečná moc. Z exotického zboží se staly každodenní potřeby.
Káva, tabák a čokoláda začaly jako drahé cizí zboží, které patřilo do salonů, lékáren a měšťanských domů. Postupně se změnily v módní zvyk a nakonec v součást běžného dne. Dnes už nad nimi skoro nepřemýšlíme. Hrnek kávy, kousek čokolády nebo cigareta působí jako maličkost. Jenže dějiny někdy mění svět právě přes věci, které držíme v ruce. A upřímně, kolik z Vás si dnes dokáže představit obyčejný den bez jediné kávy, tabáku nebo čokolády?
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/103123/130242223.pdf?isAllowed=y&sequence=1 - Diana Dolejší, Bakalářská práce na téma Káva v českých zemích
Čokoládové muzeum Tábor: Čokoláda v českých zemích.
bakalarska_prace.pdf - Eva Krušoftová: bakalářská práce o vývoji vizuální identity značky Orion
https://www.efsa.europa.eu/en/topics/topic/caffeine
P.S. Dějiny se někdy tváří vznešeně, ale občas začínají úplně prostě: hrnkem kávy, špetkou tabáku nebo kouskem čokolády. Jestli chcete podpořit další psaní malým příspěvkem, rád ho proměním v další článek o věcech, které lidstvo nejdřív ochutnalo a pak už se jich neumělo zbavit.
