Smrt Pabla Nerudy (1973): oficiální diagnóza vs. nové forenzní stopy

V Santiagu se ještě neuklidnil prach po 11. září 1973 a nemocný básník sleduje, jak se svět, o kterém psal, hroutí. Pablo Neruda, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971, je v tu chvíli víc než autor: je to veřejná tvář jedné politické generace, diplomat, senátor, celoživotně spjatý s levicí. Nobelův výbor ocenil jeho poezii, která „silou elementu oživuje osud a sny kontinentu“, což přesně vystihuje rozptyl jeho díla od intimních zpovědí po epické kroniky Latinské Ameriky.

Na vstupních dveřích jeho odkazu visí tři jména knih, která zná i čtenář mimo obor: Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň (1924), Rezidence na zemi (1933–35) a Zpěv všeobecný (1950). První z nich z něj udělala světový hlas lásky a ztráty; druhá otevřela temnější, surreálnější registr; třetí je monument, v němž z poezie dělá kroniku historie i politiky západní polokoule. Tyto polohy se budou v článku proplétat s příběhem jeho konce – vždy stručně, bez literárních exkurzů, ale s vědomím, že právě šíře Nerudových hlasů vysvětluje, proč jeho smrt 23. září 1973 v klinice Santa María v Santiagu dodnes vyvolává spory.

Co říká úmrtní list a rané šetření:
V poválečných dokumentech i prvním forenzním kole po exhumaci v roce 2013 se držela linie, že Neruda zemřel na komplikace pokročilého karcinomu prostaty – tedy na těžké zchřadnutí (cachexii) u onkologického pacienta. První mezinárodní tým tehdy nenašel důkaz otravy a nevyloučil, že šlo „jen“ o přirozený průběh pokročilé rakoviny.

Co je to cachexie?
Cachexie je mnohofaktoriální syndrom u těžkých nemocí (zejména nádorů), při kterém organismus ztrácí kosterní svalovinu (často i tuk) a běžná výživa to sama neobrátí. Jde o metabolickou poruchu s chronickým zánětem, hormonálními změnami a „přepnutým“ energetickým hospodařením těla. Důsledkem je slabost, únava, hubnutí a pokles výkonnosti.

Jak se stanovuje: konsenzus onkologů definuje ztrátu ≥5 % tělesné hmotnosti za 6 měsíců, anebo menší ztrátu kombinovanou s nízkým BMI či svalovou slabostí, plus známky sníženého příjmu potravy a systémového zánětu. Důležité je, že nejde o „nevyživenost“: zvýšené kalorie samy o sobě stav nevrátí.

Proč se to spojuje s rakovinou prostaty: pokročilé solidní nádory (plíce, pankreas, ale i prostata) mohou vyvolat dlouhodobý zánět a rozvrat metabolismu, který tělo „požírá“ zevnitř – pacient ztrácí sílu i svaly, klesá tolerance léčby a hůře zvládá infekce či operace. Klinické postupy proto doporučují časný screening hubnutí a chuti k jídlu a multimodální přístup (výživa + pohyb + farmakoterapie), i když v pokročilé fázi je obrátit trend velmi obtížné.

Jak to zapadá do „oficiální verze“ u Nerudy:
Podle dobové dokumentace by tedy „rakovina s cachexií“ mohla být samostatně smrtelná diagnóza bez potřeby další příčiny. První forenzní zprávy po exhumaci tento rámec nezpochybnily – to přišlo až později s novými analýzami. V dalším textu ukážeme, proč mezinárodní panel roku 2017 zpochybnil, že byl Neruda kachektický, a proč se po nálezech Clostridium botulinum znovu otevřelo vyšetřování (2024).

Po převratu se v Nerudově okolí ujala jiné verze: řidič Manuel Araya dlouhodobě tvrdil, že básníkovi byla v klinice Santa María aplikována neznámá injekce a že šlo o úmysl režimu. Tyto výpovědi, sdílené i částí rodiny, vedly chilskou justici k otevření případu a požadavku na znalecké prověrky.

Exhumace a první testy:
Na základě soudního příkazu byly 8. dubna 2013 Nerudovy ostatky exhumovány v jeho sídle v Isla Negra a zaslány k mezinárodním analýzám. První forenzní tým v listopadu 2013 oznámil, že nenašel důkaz otravy – žádné toxické látky, které by smrt přímo vysvětlovaly. Tím pádem zůstala oficiální linie „úmrtí na rakovinu“ v té době nedotčena, byť vyšetřování pokračovalo.
Výsledek z roku 2013 nezavřel debatu, ale posunul ji do roviny širšího, dlouhodobého znaleckého zkoumání (další testy materiálu, revize lékařských záznamů, porovnání výpovědí). O několik let později se objevily nové stopy biologického původu, které vedly soudy k dalším krokům.

Po několikaletém soudním došetřování představila Chile v říjnu 2017 závěry mezinárodní skupiny 16 forenzních expertů: „Jsme na 100 % přesvědčeni, že oficiální příčina smrti je chybná“ – tedy že Neruda nezemřel na rakovinu prostaty ani na kachexii uváděnou v úmrtním listu. Tým neuzavřel jednoznačnou alternativní příčinu, ale zdůraznil, že dokumentace a biologické nálezy neodpovídají diagnóze kachexie. (Vyjádření člena panelu Aurelia Luny a shrnutí deníku The Guardian a NPR.)

Co z toho plynulo procesně: panel z roku 2017 nepotvrdil otravu, ale otevřel prostor pro ne-nádorovou příčinu, např. infekční. Právě tím se vyšetřování posunulo k dalším analýzám vzorků, které v dalších letech pracovaly s možností biologických toxinů.

V roce 2023 zveřejnili odborníci z McMaster University a Univerzity v Kodani výsledky, které zásadně posunuly vyšetřování: v Nerudově zubu identifikovali DNA a molekulární markery bakterie Clostridium botulinum. Autoři zdůraznili, že jde o nález uvnitř tkáně (molar), nikoli o povrchovou kontaminaci.

Co přesně z toho plyne:
Přítomnost C. botulinum v tělních pozůstatcích je potvrzená; tým navíc odlišil bakterie v zubu od bakterií v okolní půdě: v půdě byly stopové, jiné kmeny, a degradace DNA v zubu odpovídala „vlastním“ ústním bakteriím, což snižuje pravděpodobnost pozdější kontaminace.
Není však soudně uzavřeno, že bakterie (resp. její toxiny) Nerudu zabila, ani že byla podána úmyslně; vědci říkají, že k jednoznačnému závěru chybí přímý průkaz toxinu v době smrti a srovnání konkrétního kmene.

Proč padá podezření na intoxikaci:
Botulotoxin je jeden z nejúčinnějších nervových jedů; i malé množství může vést k paralýze. Forenzní tým pracoval metodami známými z „ancient DNA“ studií (rekonstrukce staré bakteriální DNA), aby ověřil, že stopa v zubu je „původní“.

Historický kontext Chile: v roce 1981 byli v Santiagu otráveni političtí vězni botulotoxinem; existují soudní a akademické rekonstrukce přísunu kmenů i experimentů režimu s toxiny. Tyto případy vytvářejí precedens a důvod zkoumat shodu kmenů s Nerudovým nálezem.

Kam to vyšetřování posunulo:
Hypotéza úmyslného podání zůstává otevřená, vědecké týmy samy vyzývají ke srovnání sekvencí kmenů z tehdejších případů s Nerudovou stopou – právě to by mohlo rozhodnout, zda šlo o cílenou otravu, anebo o jinou cestu přítomnosti bakterie v těle.

Dne 20. února 2024 odvolací soud v Santiagu nařídil případ znovu vyšetřit – s tím, že je potřeba doplnit postupy, vyžádat si další znalecké posudky a znovu projít výsledky kanadských a dánských laboratoří. Soud výslovně uvedl, že vyšetřování „nebylo vyčerpáno“.

Co to prakticky znamená: úřady mají provést dodatečné úkony (mj. přezkum posudků McMaster/Kodaň, metaanalýzu testů, znovuposouzení záznamů a expertní výslechy k Clostridium botulinum). Cílem je vyjasnit, zda nová zjištění mohou změnit právní závěr o příčině smrti.

Po padesáti letech od převratu zůstává Nerudův konec otevřenou kapitolou: oficiální diagnóza rakoviny stojí proti forenzním pochybnostem a nálezu stop C. botulinum. Rozhodující slovo teď mají soudy a další odborné analýzy. Do té doby platí jediné rozumné shrnutí: fakta přibyla, definitivní odpověď ještě ne.

Máme veřejné vyprávění o Nerudově smrti měnit už na základě pravděpodobných forenzních nálezů (C. botulinum), nebo až ve chvíli, kdy padne definitivní soudní verdikt?

Zdroje:

No evidence Chilean poet Neruda poisoned during dictatorship - tests | Reuters

Was Pablo Neruda poisoned? New analysis shows covert assassination remains a possibility in Chilean poet-politician’s mysterious death - Brighter World

Zaujal tě článek? Začni mě sledovat, ať ti neuniknou další zajímavé historické události.