Článek
Na konci roku 1982 už Michael Jackson není dětská hvězdička z Jackson 5, ale dospělý zpěvák, který má za sebou desku Off the Wall a pocit, že to pořád není ono. Chce album, kde nebude žádná „výplň“, jen samé silné věci. Výsledkem je Thriller, jeho šesté studiové album, vydané na přelomu 29.–30. listopadu 1982 u Epic Records, které se rychle stane nejprodávanější deskou všech dob.
V té době se mění celý hudební byznys. MTV běží teprve něco přes rok a velké labely řeší, co přijde po éře disco. Thriller do toho vlítne jako produkt, který je od začátku stavěný na to, aby fungoval všude: v rádiu, v televizi, na plakátech i na obalech kazet. Z devíti skladeb se stane sedm singlů a všechny se dostanou do Top 10 americké Billboard Hot 100, album samo stráví na prvním místě žebříčku 37 týdnů.
Čísla jsou přehledná a nudná jen na první pohled. Thriller se dlouhodobě uvádí jako nejprodávanější album historie s odhadem kolem 70 milionů kusů a v USA má certifikaci 34× platina od RIAA, což znamená přes 34 milionů albových jednotek. V praxi to znamená jediné: z desky se stane globální výrobek, který definoval, jak má vypadat „blockbuster album“. Od toho večera na konci listopadu 1982 už pop není jen muzika. Je to plán, rozpočet a značka, která musí vydělávat v každém kanálu, kde se objeví.
Michael Jackson se na začátku 80. let rozhodně nehraje na „objev roku“. Narodil se v roce 1958 v Gary v Indianě, jako nejmladší z kluků v početné rodině Jacksonových. Už na konci 60. let ho otec Joe tlačí do rodinné kapely Jackson 5, která podepisuje smlouvu s Motownem. V letech 1969–1971 se Jackson 5 dostanou se čtyřmi singly po sobě na první místo americké hitparády – I Want You Back, ABC, The Love You Save a I’ll Be There. To z Michaela udělá dětskou hvězdu, která ale vyrůstá v přísně řízeném, spíš pracovním než rodinném prostředí.
Detail labelu vinylového vydání alba Thriller
V 70. letech se Michael začíná pomalu odpojovat od role „roztomilého kluka z kapely“. Natáčí první sólové desky ještě pod Motownem, objevuje se ve filmu The Wiz a postupně je jasné, že má ambici jít vlastní cestou. Klíčový zlom přijde, když Jacksonovi končí u Motownu a Michael přechází k labelu Epic Records. Tady se potká s producentem Quincym Jonesem – člověkem, který mu pomůže přetavit dětskou slávu v dospělou kariéru.
V roce 1979 vychází album Off the Wall. Deska se prodá v milionech kusů, v USA i Británii boduje v žebříčcích a singly jako Don’t Stop ’Til You Get Enough nebo Rock with You se stávají obrovskými hity. Jackson za ni získá mimo jiné Grammy za nejlepší R&B mužský vokální výkon. Z pohledu běžného interpreta je to jackpot – komerční úspěch i uznání branže.
Pro Michaela to ale nestačí. V rozhovorech a vzpomínkách lidí z okolí se opakuje motiv zklamání: čekal, že Off the Wall dostane víc velkých cen a že ho kritika začne brát jako zásadního umělce, ne „jen“ jako hvězdu černošského popu a R&B. Sám říkal, že další album musí být tak silné, aby už nešlo přehlédnout – chtěl desku, která „přepíše pravidla“ a udělá z něj největší popovou hvězdu napříč všemi žánry a barvami pleti. Tahle kombinace úspěchu a frustrace je startovní čára Thrilleru: člověk, který už má všechno, ale je přesvědčený, že pořád nedostal to, co si zaslouží.
Nahrávání Thrilleru nevypadalo jako pohodová session, kde kapela „něco zkusí a uvidí“. Byl to plánovaný projekt, který měl posunout Michaela o patro výš – a zachránit byznys, který se po konci disco éry trochu hledal. Od dubna do začátku listopadu 1982 seděl Jackson s Quincym Jonesem a týmem muzikantů ve Westlake Recording Studios v Los Angeles a na album padlo zhruba 750 000 dolarů. Z dnešního pohledu to není filmový rozpočet, ale na popovou desku začátku 80. let je to velká částka, která vytváří tlak: tohle prostě musí vyjít.
Quincy Jones nastavil atmosféru hned na začátku. Podle vzpomínek lidí ze studia pronesl větu, která se pořád cituje: „Jsme tady, abychom zachránili nahraný hudební průmysl.“ Není to jen hecování muzikantů. Hudební firmy v té době řeší pokles prodejů, pirátství na kazetách, únavu publika. Thriller se tak od začátku chápe jako něco víc než „další deska“ – jako pokus ukázat, že se dá udělat album, které znovu nakopne celý trh.
Tomu odpovídá i způsob, jakým vznikal tracklist. Jackson a Jones měli k dispozici zhruba třicet písní a z nich vybrali devět, které se na finální album vešly. Spousta věcí zůstala v šuplíku, některé nápady se řezaly přímo ve studiu. Všechno se ladí do detailu – tempo, aranže, délka, pořadí skladeb. Nejde o „sbírku písniček“, ale o destilát toho nejlepšího, co se jim v daném čase podařilo natočit.
Quincy Jones v nahrávacím studiu, fotka z roku 1980 (LA Times)
Důležitý je i styl práce. Studio funguje dlouho do noci, Michael je posedlý detailem – přezpívává party, vymýšlí vokální linky, choreografii a vizuál má v hlavě už ve chvíli, kdy se teprve řeší zvuk. Nahrávání se protáhne až do začátku listopadu 1982, takže mezi posledními úpravami a vydáním alba 29. listopadu je jen pár týdnů rezervy. Thriller tak vzniká doslova na poslední chvíli, ale v kontrolovaném hausu, kde je jasné, že každá minuta studia stojí peníze a každá chyba může zdržet obří launch.
Thriller se nezačal prodávat sám od sebe jen tím, že vyšel. Epic a Jacksonův tým z něj udělali dlouhodobou kampaň, která běžela skoro dva roky. Z devíti skladeb na albu se sedm stalo singlem a všechny se dostaly do Top 10 americké hitparády Billboard Hot 100 – to z Thrilleru dělá spíš sérii pečlivě načasovaných produktů než „jednu desku“. Každý singl měl vlastní promo, obal, nasazení v rádiích a prostor v televizi.
Klíčová byla televize a hlavně MTV. Na začátku 80. let tenhle kanál skoro nehrál černošské interprety – program byl postavený hlavně na rocku pro bílé publikum. Když přišly klipy k Billie Jean a Beat It, label na MTV tlačil tak dlouho, až je zařadili do rotace. Klipy byly krátké příběhy: Beat It jako pouliční konfrontace s taneční choreografií místo rvačky, Billie Jean jako hra se světlem, tajemstvím a paparazzi. Jakmile se rozjely na MTV, Jackson se stal každodenní tváří stanice a bariéra „tohle není hudba pro naše publikum“ padla.
Vrchol přišel s dlouhou verzí klipu Thriller, která trvá skoro čtrnáct minut a víc připomíná krátký film než klasický videoklip. Režisér John Landis, filmový štáb, speciální efekty, choreografie, která se stala samostatnou ikonou. Klip se vysílal jako událost, prodával se na VHS kazetě, běžely making-of dokumenty. V tu chvíli už není co řešit: album, singl, klip, televize, merch, plakáty – všechno je propojený balík. Thriller se stává modelem, jak dnes funguje pop: jedna deska jako multimediální projekt, který musí být vidět na každé platformě, kde se točí peníze.
Tahle část příběhu je hlavně o tom, že ta čísla fakt nejsou normální.
Když se dnes podíváte do přehledů nejprodávanějších alb, Thriller je pořád na vrchu. Odhady prodejů se většinou pohybují kolem 70 milionů kopií po světě a dlouhodobě se uvádí jako komerčně nejúspěšnější album v historii. Guinness World Records ho vede jako světový rekord – s poznámkou, že přesné číslo se liší podle zdroje, ale minimum je přes 67 milionů.
V USA je situace podobně absurdní. RIAA (svaz vydavatelů) vedou Thriller jako „34× multi-platinum“, tedy ekvivalent 34 milionů albových jednotek – kombinace fyzických nosičů, digitálních alb a streamů, které se od roku 2017 počítají do stejné statistiky. Znamená to, že jen na jednom trhu prodal Jackson tolik, kolik většina kapel nedá celosvětově za celou kariéru.
Westlake Recording Studios
Když k tomu přidáš ceny, je jasno, proč se o tom mluví jako o úletu, ne „jen“ o slavném albu. Na Grammy v roce 1984 si Thriller připsal osm sošek – včetně Album of the Year a Record of the Year za Beat It – a Jackson se stal prvním člověkem, který dokázal vyhrát osm Grammy za jeden večer. K tomu osm American Music Awards ve stejném roce. V kombinaci s prodeji a certifikacemi z toho vychází jednoduchý závěr: čísla, která deska nasbírala v první polovině 80. let, se v éře streamů a roztříštěného trhu už nejspíš nikdy nebudou opakovat.
Thriller z Michaela Jacksona udělal něco, co nikdy nechtěl přiznat nahlas: měřítko, podle kterého budou všichni do konce života porovnávat každou další desku. Když v roce 1987 vyšlo Bad, prodalo se zhruba dvacet milionů kopií – číslo, o kterém si většina interpretů může nechat zdát. Podle vzpomínek lidí z jeho okolí to ale Jackson bral jako neúspěch, skoro osobní prohru. Thriller nastavilo laťku tak vysoko, že všechno pod tím vypadalo jako pád, i když to byla pořád horní liga světového popu.
Od druhé poloviny osmdesátek se k tomu přidává ještě jedna věc: čím víc je Jackson globální značkou, tím víc je jeho vlastní život v rozkladu. Média řeší každý centimetr jeho vzhledu, plastiky, vztah k dětem, soudní spory, úniky z reality do Neverlandu. Obraz „krále popu“ je pečlivě kontrolovaný, ale zároveň čím dál křehčí. Thriller se mezitím mění z jedné desky v legendu, která se vynoří pokaždé, když se objeví nové obvinění, další skandál nebo výročí. Místo aby album stárlo s autorem, začne fungovat jako ochranný štít i kámen na krku zároveň.
Hudební průmysl si z Thrilleru udělal učebnici. Deska, která měla devět skladeb a hromadu práce ve studiu, se zpětně popisuje jako první opravdu „360° projekt“: album, klipy, televizní speciály, VHS, merch, obaly, plakáty, turné – všechno propojené tak, aby to točilo peníze a udržovalo značku ve vzduchu co nejdéle. Dnes tomu říkáme marketingový ekosystém kolem release. V době Thrilleru to byl spíš zkoušený experiment, který se až moc povedl.
Když se dnes díváš na velké popové projekty – od Taylor Swift přes The Weeknda po korejské boybandy – pořád v tom vidíš stejný vzorec: deska není cíl, ale start kampaně. K ní patří vizuální svět, sociální sítě, dokument na streamovací platformě, limitované edice, podpisové akce, nostalgické re-edice. Thriller ukázal, že hudba sama nestačí. Musí být obalená v příběhu, obraze a pocitu, že „u toho nemůžeš chybět“.
Otázka na závěr je jednoduchá a trochu nepříjemná: v okamžiku, kdy se z alba stane globální výrobek, co je ještě umění a co už jen dobře vymyšlený produkt? Thriller je na tohle dvojznačná odpověď. Je to geniálně napsaná, natočená a zazpívaná deska, která zároveň spustila éru, kdy se po každém novém interpretovi chce, aby měl vlastní malý Thriller – svůj velký „moment“, který se dá prodat na všech platformách najednou. Možná proto nás tohle album pořád fascinuje: ne jen kvůli hudbě, ale i proto, že v něm vidíme okamžik, kdy pop přestal být jen písničky v rádiu a stal se manuálem k tomu, jak z člověka udělat značku.
Zdroje: Thriller (album) - Wikipedia
