Článek
Česká republika – země, která se před pár lety považovala za středoevropského tygra, teď čelí problému, který většina lidí vnímá každý den při každém nákupu, každé cestě do práce nebo při platbě za nájem. Ceny rostou a rostou, ale co je na tom nejhorší? Platy stále zůstávají na místě. Kde jsou peníze, které jsme slibovali, když jsme se chvástali, jak se nám ekonomika daří?
V roce 2025 je běžné, že na každém kroku čelíme novým cenovým šokům. A to i v případě běžných produktů, které už dávno přestaly být „jen“ součástí každodenní rutiny. Vezměme si například cenu chleba. Když vezmeme průměrnou cenu 1 kg chleba (v roce 2024 to bylo přibližně 40 korun), a srovnáme to s předchozím rokem, kde to bylo o 5-10 % méně, vidíme, že každý týden si prostě připlácíme. A nemluvě o základních potravinách jako je mléko nebo vejce.
Co je za tím? Jak to dopadlo s naší ekonomikou?
Když si starší generace vzpomene na minulý režim, může mít pocit, že bylo lépe. A nejen kvůli nostalgiím. Po roce 1989 jsme sice začali vstupovat do moderního světa, ale teď jsme se stali obětí svých vlastních iluzíí o prosperitě. Dnešní realita je taková, že průměrná česká domácnost musí každý měsíc obětovat více než třetinu svého rozpočtu jen na základní potřeby. A co je horší, vzestup cen vůbec neodpovídá vzrůstajícím platům.
V roce 2024 byl průměrný plat v ČR kolem 40 000 Kč. Ale když si vezmeme náklady na bydlení (což je pro většinu lidí základní položka), cena nájmu za 1+kk v Praze přesáhla 15 000 Kč měsíčně. V Plzni, Brně nebo Ostravě se cena pohybuje mezi 10-13 tisíci. To jsou částky, které tvoří podstatnou část rozpočtu domácnosti. Jak je možné, že se platy nemění tak, jak bychom si přáli, a zároveň rostou všechny náklady, které nás stahují dolů?
Vezměme si třeba benzín. Cena pohonných hmot v roce 2024 vzrostla na přibližně 42 korun za litr. To je o více než 20 % více než před rokem. Dříve byl benzín výrazně levnější, a i s vyššími platy si lidé mohli dovolit více cestovat, nebo se vůbec neděsit při tankování. Dnes? Různé venkovské oblasti a menší města se potýkají s nedostatečnou dopravní dostupností, což vše pouze zhoršuje.
Proč jsme se dostali až sem?
Vláda, místo toho, aby se zaměřila na konkrétní opatření, jak zlepšit životní úroveň obyčejného člověka, si stále dopřává ideologické řeči o tom, jak dobře to s námi je. Ale je to skutečně pravda? Pokud se podíváme na zemi, která je naším sousedem – Německo – tam je průměrná mzda 4krát vyšší než v ČR. Měsíční náklady na potraviny, dopravu a bydlení jsou o několik tisíc nižší, protože ceny jsou mnohem stabilnější. Je to pro nás deprimující, protože máme pocit, že stagnujeme, zatímco okolní svět se rozvíjí.
A to nemluvím o tom, že občané ČR mají pocit, že jejich hlas není slyšet. Mnozí starší lidé pamatují časy, kdy si alespoň v zimě mohli zapálit cigaretu bez toho, aby přemýšleli, zda si už nějaký měsíc vůbec něco koupí. Dnes se z pomalu rostoucí inflace a cenových šoků stal každodenní problém. Cigarety jsou dalším příkladem – i jejich cena stoupá. Krabička oblíbené značky stojí více než 100 Kč. A to není zdaleka vše. Daňová zátěž se stále zvyšuje, zatímco příjmy zůstávají stejné.
Srovnání s ostatními zeměmi: Co máme špatně?
Při pohledu na sousední země je to více než zřejmé. Rakousko má průměrný plat okolo 50 000 Kč, ale zároveň jejich ceny potravin a základních služeb jsou stabilní, bez výrazného růstu. Zatímco Česká republika se nachází ve spirále zvyšujících se cen a stagnujících mezd, ostatní státy EU dokázaly lépe vyvážit růst životní úrovně a dostupnost základních potřeb.
Je změna na dosah?
Možná je to provokativní otázka, ale musíme si ji položit: Co se stane, když se náš stát konečně probudí? Nejen na papíře, ale i v každodenním životě občanů, kteří by se rádi začali cítit lépe, mít přístup k cenově dostupnému bydlení a potravinám. Je na čase zaujmout odpovědnost za to, že my – běžní lidé – máme právo žít kvalitně a s respektem.
Pokud vláda nezačne něco dělat, aby zlepšila životní podmínky a stabilizovala ceny, pravděpodobně zůstane stále víc a víc lidí v situaci, kdy si už nebudou moci dovolit ani základní životní potřeby. A to není přehánění, ale realita, která je nám před očima.
Co si myslíte vy? Jaké kroky by měla naše vláda udělat, aby se životní úroveň v Česku začala zlepšovat? Kdo za to může?
