Článek
Nový formát turnaje se 48 týmy a třemi hostitelskými zeměmi ovládlo již zmíněné Španělsko. Mezi největší překvapení turnaje patřilo Norsko, které vypadlo až ve čtvrtfinále, nebo Kapverdy, které se probojovaly až do šestnáctifinále, kde nestačily na pozdější finalisty z Argentiny. Zklamaní naopak musejí být fanoušci Německa, Portugalska nebo České republiky.
Před turnajem v Českém táboře panovala dobrá nálada. Postup na mistrovství po 20 letech, a to ještě po těžkých zápasech v kvalifikaci proti Severnímu Irsku a Dánsku, a přívětivá skupina, dle Opta Power Rankings druhá nejlehčí.
Veškerá data pochází z webu Sofascore nebo webu Livesport.
První zápas začal, jak si fanoušci přáli. V 59. minutě otevřel skóre Ladislav Krejčí, radost ale nevydržela dlouho. V 67. minutě Hwang In-beom vyrovnal a v 80. minutě Korejci zápas otočili. S 38 % držením míče a pouze 0,83 xG oproti 2,30 xG soupeře se dá mluvit o úspěchu, že prohra byla jen o jednu branku.
Druhý papírově nejlehčí zápas proti Jihoafrické republice měl být jasnou výhrou a vykřesáním šance na postup ze skupiny. Zpočátku to i tak vypadalo. Úvodní tlak využil v 6. minutě Sadílek a Češi se znovu ujali vedení. Naši reprezentanti v prvním poločase nepustili hráče africké země k jediné střele na bránu, a to i přesto, že míč drželi jen 37 % času. O poločase trenér Koubek nejspíš nařídil bránit výsledek 1:0. To se dařilo do 83. minuty, kdy po přibližně desetiminutovém tlaku hráčů JAR byla po ruce Šulce nařízena penalta, kterou Teboho Mokoena proměnil. Za výsledek 1:1 mohli být Češi nakonec rádi. Proti výrazně slabšímu soupeři drželi míč opět pouze 38 % času, vyslali jen tři střely na bránu a zaznamenali pouze 272 úspěšných přihrávek (oproti 508), z toho jen 40 ve finální třetině hřiště (oproti 101).
Poslední zápas proti domácímu Mexiku na posvátném Aztéckém stadionu, kde Mexiko do té doby prohrálo jen dvakrát (potřetí pak v šestnácti finále proti Anglii), museli Češi vyhrát, pokud chtěli pomýšlet na postup. První poločas nebyl herně špatný - Češi drželi míč z 47 % a vyslali více střel. Jenže ve druhém poločase se tým kapitána Krejčího rozpadl a zápas nakonec skončil porážkou 0:3. Jediným pozitivem zápasu bylo 52 % držení míče, více úspěšných přihrávek a 55% úspěšnost v soubojích.
Kde tedy nastal problém?
První zajímavou statistikou je 105 km. Tolik v průměru naběhl český tým za zápas, což byla třetí nejvyšší hodnota po odehrání základních skupin (po skončení šampionátu pak 9. nejvyšší hodnota). Trenér Koubek chtěl postavit hru na fyzické připravenosti hráčů, čemuž odpovídá i výše zmíněné číslo nebo průměrná rychlost Čechů 6,3 km/h, nejvyšší hodnota šampionátu. Jedním z možných vysvětlení je náročný tréninkový program, cestování a fyzicky náročný herní styl. Už během zápasu s Jihoafrickou republikou českému výběru podle slov kapitána došly síly s výsledkem něco udělat (Závěr zápasu? Bohužel. Nebyly síly.). Zde spatřuji největší problém reprezentace: špatnou fyzickou přípravu, při níž trenér hráče během tréninkového procesu spíše přetížil, než aby je na šampionát optimálně připravil.
Druhým problémem bylo jednoznačně nevyužívání standardních situací. Po kvalifikaci představovaly standardní situace největší zbraň našeho výběru, na mistrovství se to však nepotvrdilo. Česká reprezentace vstřelila pouze jeden gól po dlouhém autovém vhazování a nedokázala využít ani jeden z 15 rohových kopů. Zde vidím buď nedostatečnou přípravu českého týmu, nebo naopak výbornou připravenost soupeřů na naše standardní situace.
Celkově je už samotný postup na mistrovství světa úspěchem. Následný nepostup ze skupiny by se dal také pochopit, ale po dobrých výkonech, ne po bránění od 6. minuty proti Jihoafrické republice. Tento neúspěch však můžeme využít jako odrazový můstek k potřebným změnám, ať už ve výchově mládeže, zapojování mladých hráčů do reprezentace (například Sochůrka), fungování reprezentačního realizačního týmu nebo kvalitě domácí ligy, která produkuje většinu reprezentantů. Vedení FAČR nyní musí najít kvalitního trenéra a doufat, že Liga národů neskončí totálním neúspěchem. Zároveň je potřeba postupně řešit i systém výchovy mládeže, což je však mnohem komplexnější problém.
