Článek
Nejde o trend. Jde o pocit
Všechno to začalo nenápadně. Videa. Fotky. Vzpomínky.
Ne jeden virální post. Ne jeden hashtag. Spíš tichá vlna, která se objevuje všude.
Scrolluju TikTok nebo Instagram a narážím na rok 2016 znovu a znovu. Snapchatová psí ouška. Rozmazané fotky. Mannequin Challenge. Pokémon GO.
Estetika, která dnes působí skoro naivně. A možná právě proto se vrací.
Není to výsměch. Není to parodie.
Je to návrat.
Internet byl tehdy lehčí
V roce 2016 nebylo všechno tak uhlazené. Tak přepočítané. Tak kontrolované algoritmy.
Lidi netvořili obsah proto, aby „fungoval“. Tvořili ho proto, že chtěli být vidět. Nebo se jen pobavit.
Nikdo neřešil ideální délku videa. Nikdo neměřil každou vteřinu pozornosti.
Dnes je všechno výkon. Každý post má cíl. Každé video má strategii. Každý pohyb je analyzovaný. A dlouhodobě to vyčerpává víc, než si chceme přiznat.
Proč právě rok 2016?
Možná si ho idealizujeme. Možná si pamatujeme jen to hezké. Ale to není podstatné.
Podstatné je, že ten pocit funguje.
Rok 2016 byl dobou, kdy internet nebyl tak vážný. Kdy sis mohla dovolit být trochu trapná. Trochu chaotická. Trochu mimo. A svět se kvůli tomu nezbořil.
Chokery. Bomber bundy. Skinny jeans. Přepálené filtry.
Ne jako móda. Ale jako připomínka doby, kdy se neřešilo, jestli jsi dost dobrá. Prostě jsi byla.
Klauni, chaos a starý internet
Když se mluví o roce 2016, často se říká, že to byla doba chaosu. A jo. Byla.
Internet byl plný absurdních výzev, náhodných memů a videí bez pointy. Bottle Flip. Mannequin Challenge. Random klipy, které nedávaly smysl.
Nebyla v tom hloubka. Nebyla v tom strategie. Ale byla v tom radost.
Ne všechno muselo něco znamenat. Ne všechno muselo mít názor.
Stačilo, že to někoho rozesmálo.
Nostalgie… nebo signál?
Možná je to jen nostalgie. Možná se díváme zpátky, protože přítomnost je moc hlučná.
Ale možná tím Gen Z říká něco důležitějšího.
Že je unavená. Že nechce pořád soutěžit. Že nechce žít v pocitu, že každá chyba zůstane navždy online.
Že hledá místo, kde může být víc chaosu, smíchu a nedokonalosti.
Stejně jako jiné generace hledaly únik v osmdesátkách nebo Y2K, i my si hledáme svůj „bezpečný rok“.
A pro nás je to 2016.
Ne proto, že bychom se chtěli vrátit zpátky.
Ale proto, že chceme, aby budoucnost nebyla tak těžká.
A aby internet zase chvíli působil lidsky.
Erika, Seznam Gen Z
