Článek
Když se ohlédnu zpátky v čase, zjištuji koho jsem ztratila. Moji báječnou tchýni, nemilovatmatku, bratra a švagra, milovaného manžela, problémového syna a v neposlední řadě miláčka psa. Jak nemilovat zvířátko, které na vás čeká, běží na lavici, hodí se nazáda a třepe nožičkami v očekávání slastného muchlování. Umí se taky pěkně naštvat, když odejdu na delší čas a ji nechám doma.Sedne si dva metry přede mne zády ke mně, neotočí se i když si ji snažím udobřit, její postoj vyjadřuje vidíš co jsi mi provedla a teď se snaž se mi omluvit. Po delším chlácholení se pomaloučku otočí ke mně a usmíří se .Je už v psím nebi ale já na ni často myslím, v noci cítím, jak se snaží dostat ke mně do postele, uhýbám jí,´tape po mně a dojde mi ,že to není možné. Je dočista pryč, ale ta chvilka štěstí mi dělá moc dobře na duši.
Sidonie
