Článek
Následující řádky jsou něčím na způsob sociologického experimentu. Podělte se prosím o své názory v komentářích, zaklikněte odpověď v anketě níže a zamyslete se, co vy si myslíte o dnešních dvacátnících.
Zdravím, jmenuji se Jára, schází mi pár let do třicítky a před rokem jsem dokončil magisterské studium vysoké školy. Nedokážu najít vhodné zaměstnání, snažím se akorát životem protlouci jeden den za druhým a mám strach z každého dalšího rána.
Už na základce jsem byl takový outsider, i když jsem si to neuvědomoval. Lépe jsem si rozuměl s učiteli a několikrát jsem byl terčem šikany, kvůli které jsem nakonec odešel a dojížděl do města na víceleté gymnázium.
Děsil jsem se gymplu, připadal jsem si jako nejhloupější ve třídě. Po čase jsem se začal víc bavit s jedním spolužákem (polovičním cizincem), ale toto přátelství bylo spíš účelové a skončilo ze dne na den maturitou. Poprvé jsem se také zamiloval, ale jakmile jsem to řekl nahlas, akorát jsem se stal terčem posměchu a s onou dívkou jsem nedokázal promluvit už ani slovo.
Netušil jsem, kam dál, tak jsem uposlechl přání rodičů a šel v jejich stopách studovat techniku do daleké Prahy. Nevydržel jsem tam ani rok a tehdy jsem také začal rodičům pravidelně lhát. Namísto zkoušek jsem chodil po Praze anebo se na kolejích zamykal na záchodě, aby o mě nevěděli ani spolubydlící (se kterými jsem neprohodil víc než větu denně), a tak mě na konci roku vyloučili kvůli nedostatečnému počtu kreditů.
Neměl jsem peníze, nedokázal si sehnat žádnou práci a šel na pracák a doma to bylo snesitelné jenom, protože jsem slíbil pokračovat ve studiu a pomáhal při domácnosti. Pořád víc jsem se uzavíral do sebe, trávil celý čas na počítači a zpočátku jsem zkoušel kreativně psát, ale nikdy jsem s tím nebyl spokojený a připadal jsem si jen víc a víc neschopný.
Poté jsem se dostal na filozofickou fakultu krajské univerzity, kam jsem se přihlásil jenom kvůli tomu, abych mohl bydlet v klidu dál u rodičů a protože to je notoricky ulejvácký obor. S diplomem z toho oboru se ale nedostanu prakticky nikam.
Zkoušel jsem pohovory na různá místa, ale u totožné pozice ve dvou různých firmách mi řeknou, že buď jsem nedostatečně kvalifikovaný, anebo dle jejich soudu jinak profesně orientovaný (a že bych u nich beztak dlouho nevydržel a šel za jiným).
Něco k mému zdravotnímu a sociálnímu stavu:
Trápí mě krátkozrakost, nespavost a kožní problémy, ale u lékaře jsem nebyl posledních pět let a i předtím to bylo pouze očkování.
Prakticky každý týden mě trápí alespoň jednou migrény.
Bydlím u rodičů, kteří mnou nepohrdají jen kvůli tomu, že jim neustrále lžu, ale ani se na sebe nedokážu podívat do zrcadla, jak sebou pohrdám já sám.
Mám jednoho kamaráda z univerzity, se kterým si píšu, ale ani jemu se nedokážu svěřit, i když je teď asi to poslední, co mě ještě drží nad vodou, ale možná jsem na něj až nezdravě upnutý. On je ve spokojeném vztahu a má mě rád jako kamaráda, ale nikdy nedal najevo, že by v tom bylo něco víc.
Už ale nechci být nikomu příteží. Mrzí mě to, ale někdy se to v životě prostě nepovede.
