Článek
Sima se mnou zase posunula hranice své komfortní zóny. Musel jsem s vyprávěním počkat, až psychicky přechroustá nastalé události a z velkého průseru se stane veselá příhoda z natáčení. Tedy z venčení. Měli jsme pohodový víkend, Sima celou neděli něco kutila na noťasu. Klovala do klávesnice jak datel do smrku. Odpoledne jsme se vydali jako vždycky na vycházku. Protože už se zase oteplilo, nezvolili jsme trasu tzv. „posedovku“ (delší cesta kolem posedu), ale „silnicovku“ kolem silnice. Vylepšili jsme ji ještě kolečkem ve stinném lese. Listí na stromech jemně šustilo lehkým vánkem, prostě letní náladovka jako prase. Jdeme jako obvykle a já čuchám, čuchám něco zajímavého. Odběhl jsem kousek stranou a juuu hnědá hromada byla vskutku voňavá. Rozumějte pro mě. Vzpomněl jsem si, jak se Sima, než odchází pryč z domu, našplíchá parfémem. Že bych jí udělal radost a navoněl se taky? Skvělý nápad. Hupsnul jsem na záda a pěkně se v kupce vrtěl. Během několika sekund mě Sima zblýskla, jak si v tom rochním a vyvaluju jak vorvaň. Nadšeně teda rozhodně nevypadala. Okamžitě mě zatáhla za vodítko a snažila se mě zvednout na nohy. Když jsem se konečně postavil na všechny čtyři, Sima uviděla, teda spíš ucítila, spoušť na mých zádech, postroji a vodítku. Ani nedutala. Nechápal jsem její naštvání. Vždyť jsem se jí jen snažil zavděčit, že dělám všechno jako ona. Taky se do práce navoní. Mlčky mě vyvedla na cestu. Držela mě dva metry před sebou. Za sebou by bylo možná lepší, páč by necítila odér, který se ze mě linul. Modlila se, abychom nepotkali nikoho, kdo by se se mnou chtěl muchlovat, což se běžně děje. Byl jsem cítit již na dálku, blízké kamarádění opravdu nehrozilo. Sima cestou domů horečně přemýšlela, co se mnou. Ví, že nesnáším vodu a sprchování. Byl jsem v klidu, do vany mě nemá krze moji velikost šanci strčit. Co jiného hrozí? Prostě frajersky ovoním veškerý nábytek. Hlavně Siminu postel. Když budu šikovný, tak i její oblečení. Zapomněl jsem na zahradní hadici. Sima mě bravurně dosmýkala na zahrádku, aniž bych se někde v bytě otřel. Dost jsem koukal, protože jsem očekával granulky s masíčkem za mé voňavé zkrášlení. Ne, že mě uváže u plotu jako nějaké smradlavé toulavé psisko. A pak přitáhla hadici. Únik byl zhola nemožný. Nechala mě tam uvázaného, abych trochu oschl a šla se převléct a vysprchovat. Jak se mnou manipulovala, tak se mi podařilo ji přece jen trochu vůně předat. Ani jsem neblafnul. Ve vzduchu byl cítit průser století. Sima se vrátila jen v tričku a gaťkách, evidentně jí bylo jedno, že sousedům dělá peepshow. Sundala ze mě postroj a vzala mě znovu hadicí, protože jsem stále smrděl. Chtěl jsem jí uniknout dovnitř, což se mi po chvíli povedlo. Neměl jsem postroj a Sima mě neměla za co chytit. Když mě zatáhla za chlupy, zůstaly jí v ruce. Jak měla mokré dlaně, tak k její kůži chlupy ještě lépe přilnuly. V bytě byla malá potopa, protože jen jsem tam vběhl, pěkně jsem se otřepal. Sima mě nakonec zahnala do koupelny a vydrbala šampónem. Jestli si myslíte, že má nějaký speciál na psy, tak leda prd. Při ruce byl akorát šampón Yves Rocher. Po třetím kole oplachu na zahrádce, už jsem byl úplně groggy. Nevím, jestli mi moje parádění v exkrementu stálo za sprchovací lázně, páč vodu nesnáším. Chtěl jsem být za lva salónů a místo toho jsem byl za pouličního smraďocha. Přece jen jsem byl stále trochu cítit. Ovšem dneska, když jsem definitivně doschnul, tak musím konstatovat, že po šampónu Yves Rocher mám krásnou hladkou srst. „Simo, asi bys mě měla šampónovat častěji. A neboj, hovnům, už se radši vyhnu.“
Pokud se vám naše vyprávění líbí a tušíte, že by mohlo pobavit i někoho dalšího, budeme šťastni za sdílení. S+D
