Článek
5 dní bez souhlasu v Bohnické léčebně
Tento článek je varováním pro všechny, kdo mají problémy a myslí si, že by jim pomohl rozhovor s psychologem. Moje kamarádka se rozvedla. Exmanžel se ji skrze zmanipulované děti rozhodl potrestat za vlastní frustraci a neschopnost unést tuto skutečnost. Ona přišla o veškerý kontakt se třemi dětmi z pěti. Možná už teď vám tento rámec událostí připadá přitažený za vlasy, ale máme důkazy a svědky.
Její situace tedy nebyla lehká, a protože si postěžovala jednomu kamarádovi, on navrhl: *„Nebuď škarohlíd a zkus se poradit s odborníkem.“* Zavezl ji na příjem do bohnické léčebny, aby si s ním promluvila a své problémy patřičně vyřešila. S důvěrou v náš zdravotní systém ji tam zanechal a odjel.
Lékaři již při vstupním pohovoru důvěřivou ženu obratně vedli k tomu, aby z ní vytáhli ty nejčernější myšlenky, izolovali je od všeho ostatního a vykonstruovali na nich rámec pro definici psychicky nemocné osoby. Jako příklad uvedu prostou otázku: *„Jak byste se cítila nejlépe?“* Protože moje milá známá odpověděla, že jako pták, byly jí hned přisouzeny sebevražedné sklony. Celý rozhovor nebyl postaven na tom *„jak bychom vám mohli pomoci“*, ale *„jak bychom si vás tu mohli nechat“*. A vskutku nechali, a to i přes nesouhlas.
Ona musela zrušit dvě představení a povolat záskok. Byla vržena mezi ty, kdo nějakou skutečnou poruchou opravdu trpí, a byla nucena jíst léky, které místní pacienty spíše než k léčení objektivně vypínaly do chodících bezduchých loutek. Ty samé léky probouzí chuť k jídlu a zpomalují metabolismus, takže většina pacientů se posléze může začít léčit s obezitou a poruchami stravování. Přestože někteří pacienti jsou zde velmi inteligentní, tyto látky vypnou každého. Za těch pět dní samozřejmě nemohla objektivně posoudit, zda léky zde i pomáhají, ale obecně platí, že většina z nich neléčí. Jen potírá nějaký důsledek choroby. Pakliže nejsme sto přijmout, že některé podivné chování je u určitých osob jejich přirozeností, pilulkou je nezměníme. Bohužel zde to funguje ještě po staru.
Žádné výzvy ani požadavky na propuštění nepomáhaly. Ani telefonáty přátel, kteří potvrdili, že jakožto umělkyně je možná trochu kreativní v mluveném projevu, ale rozhodně není blázen. Nakonec ji napadlo obrátit se na právní poradnu zdarma. Dohledala právníka, který zavolal do léčebny a pohrozil soudním řešením pro zúčastněného lékaře a lékařku, kteří si ji do té doby vychutnávali.
A jak jsem se k tomu dostal já? Jednoduše tak, že jsem byl požádán o to, abych ji vyzvednul jako dospělý doprovod. Nakonec jsem se nemusel ani legitimovat. Hrozba soudní žaloby lékařům rozvázala ruce a najednou byli vstřícní.
Celá akce vypadala tak trochu, jako kdyby měli těch pacientů málo a aby mohli vykazovat vlastní důležitost a užitečnost, tak se doslova chytají stébla, aby měli potravu pro své nenasytné choutky. Nebo jsou již tak deformovaní prostředím, že by sami potřebovali léčbu.
Dávejte si tedy velký pozor, před kým si postěžujete a kam dobrovolně vstoupíte. Protože stejně jako soudce si může zákon vykládat různě a udělat z nevinného vězně, tak i lékař z vás může udělat trosku, přestože do ordinace vstupujete zatím jen s drobnou zdravotní komplikací.
A také pozor: půjdete-li dobrovolně do Bohnic, vezměte si boty bez tkaniček. Ty vám hned seberou, a pokud se vám budou zouvat, můžete se tam na schodech i zabít.
---
