Článek
KAPITOLA 10:
Kapverdská paralelní realita
Nedokázal jsem jí to říct hned. Teprve až vysoko v letadle jsem se přiznal, že nastal čas začít si hledat práci na plný úvazek. Dostal jsem za to jen pár rychlých výtek – prý na plno jsem měl hledat už od chvíle, kdy jsem dešifroval charaktery té královské rodiny ve firmě ZADEK, a koneckonců to nebylo poprvé, co mě v tom Zuzanka povzbuzovala. Další výtka směřovala k tomu, že kdybych jí to zavolal okamžitě, mohla mít analýzu a bojový plán dávno zpracovaný v té placené verzi ChatGPT, kterou v práci mají. Naštěstí si ale nechtěla kazit let a téma dobrovolně opustila s tím, že po dovolené to vyřešíme. Mně se neskutečně ulevilo a začal jsem si užívat její společnost.
Nikdy jsem se jí nezeptal, jestli to tehdy cítila stejně, ale pro mě osobně to bylo nejhezčích osm hodin života v kuse. Povídali jsme si, smáli se, užívali si palubní oběd a kávu. Zuzanka si na mě občas lehla a chvilku spala, nebo si jen tak opřela hlavu o moje rameno. Byla to cesta do čisté pohádky. Na téhle cestě jsem hned v úvodu otestoval kufr, který mi věnoval kamarád, protože mu upadlo kolečko a měl zaseknuté madlo. Sám jsem ho opravil a kupodivu vydržel vcelku až do hotelu. Teprve tam mu to kolečko při vykládání definitivně ulomili.
Krátce po našem ubytování někdo zaklepal na dveře. Byl to místní zaměstnanec a s omluvným úsměvem nesel to ulomené kolečko v ruce. Přestože jsem mu nerozuměl ani slovo, zdvořile jsem mu poděkoval. Zuzanka měla naopak pocit, že by zasloužil pořádně vynadat. Já ale moc dobře věděl, že moje domácí řešení s párem vrutů a lepidlem na bázi neoprenu prostě nemohlo zvládnout jakékoli větší dynamické zatížení.
Překvapilo mě, jak rychle se Zuzanka hodila do naprosté pohody. Od té chvíle byla prostě neuvěřitelná. Venku si užívala plavání a slunce a při interakci s lidmi navazovala nové a nové konverzace. Nejvíc její pozornost upoutala česká skupinka kajtařů. Od momentu, kdy je poprvé uviděla létat po vlnách s drakem nad hlavou, nevynechala jedinou možnost se od nich dozvědět jakékoli zážitky a technické znalosti o tomhle sportu. Zuzanka by totiž na rozdíl ode mně nejraději ze všeho létala, a tohle k tomu mělo blízko. K její škodě je kiteboarding dost náročný na kolena, kyčle a celkovou sílu, přičemž právě ta kloubní část je pro ni problém kvůli starému zranění z lyžování v Alpách.
Když jsme byli sami na pokoji, občas si po sprše jen tak lehla na postel, jako by mi dávala tichou šanci přidat se k ní a z té osušky si ji celou rozbalit. Žádnou takovou příležitost jsem samozřejmě nepromarnil. Užíval jsem si možnost dotýkat se jí a dívat se na ni. Snažil jsem se ty její tvary a křivky ukládat do paměti centimetr po centimetru. Byla prostě nádherná. I když mi je napoprvé nechtěla ukázat a tvrdila, že pokud si má sundat podprsenku, potřebuje k tomu tričko. Přemluvil jsem ji a poprvé jsem mohl spatřit její krásná prsa za bílého dne. Ona sice nechce, abych to znovu říkal nahlas, a tak to napíšu nepřímo: její prsa nejsou velká – a to už jsem si teď dovolil moc – ale pro mě jsou ty nejhezčí na světě. Asi by mohla vypadat jakkoli, a pro mě by stejně byla tou jedinou kráskou z pohádky.
Její stydlivost rychle opadla a nakonec jsem ji mohl obejmout nebo pohladit i na pláži. Tedy pokud poblíž zrovna nebyla ta parta jezdců s draky, ze kterých se stali naši přátelé na dovolenou. Stejně tak Zuzanka naprosto okouzlila jednoho staršího pána z Lucemburska, který mi osobně předal svou adresu a pozvání na návštěvu, abych to jako její partner mohl schválit. Všechno bylo v naprostém pořádku – čistá voda, čerstvý vzduch, horké slunce a příjemní lidé, kam ses podíval.
Občas to ale Zuzanka s tou svou touhou o nic nepřijít trochu přehnala. Když jí milí kajtaři jednou večer postavili na stůl obří Mojito, ona kvůli neznalosti poměru alkoholu a chuti dozvědět se ten večer úplně všechno do sebe otočila další dvě, a kromě toho dopila i to moje. Byl jsem rád, že jsem ji tehdy dostal do postele živou. Sice se ten alkoholový nástup ještě pokusila vyrovnat hrou ping-pongu a kulečníku, ale jediné, čeho tím dosáhla, bylo, že jsem ji v těchto hrách konečně porazil.
Dalším důsledkem bylo, že jsem ráno záměrně posunul budík, abychom vynechali ranní koupání v moři bez plavek. To pro nás jindy bývalo opravdu příjemné a chápu, že pro Zuzanku jako ženu to mělo ještě hlubší hodnotu. Chodívali jsme tehdy po pláži tak daleko, jak to jen šlo, a prostě si užívali ten klid, samotu, chladnou vodu a první sluneční paprsky. Nebylo v tom nic jiného než silné prožití daného místa v našem aktuálním čase. Na doteky byl čas jindy.
Nejhezčí vzpomínku z celých Kapverd mám ale na sprchu v našem pokoji. Bylo to neuvěřitelné, jako vytažené z nějaké úplně jiné, paralelní reality, ve které je do mě Zuzanka opravdu a bezhlavě zamilovaná. Vydrželi jsme se tehdy hladit a líbat pod proudem vody tak dlouho, že jsem měl poprvé od dětství na prstech varhánky – přesně jako v době, kdy nás maminky vyháněly z vany a nám se ještě nechtělo ven.
Byla to čistá poezie. Taková, která na chvíli jasně zazáří jako ta naše padající hvězda, a pak zase zmizí. Po návratu domů totiž nastal i tvrdý návrat k realitě. Nebo se možná jen Zuzanka okamžitě vrátila ke svému novoročnímu předsevzetí.
