Článek
KAPITOLA 2: Salsa s dívkou mých snů a stíny z Bonnu
Úspěch se dostavil. Můj inzerát přitáhl pozornost, a to bylo v té chvíli nejdůležitější. Začal jsem si s několika ženami psát a plánovat první setkání. Nemyslete si ovšem, že to byla fronta jako na slevy v hypermarketech. Většina žen dala srdíčko prostě jen proto, že chtěla vyjádřit sympatii k faktu, že vůbec existuje chlap, který by mohl mít rád tanec. Postupně jsem se tak propisoval k poznání, že ta či ona je buď zadaná, nebo bydlí na druhé straně republiky.
Přesto se jedna našla. Byla ochotná tančit a chtěla se sejít poblíž. Jmenovala se Zuzanka.
Našel jsem tančírnu, kde hráli požadované karibské rytmy, a dohodl setkání v podvečer všedního dne. Na místě mě čekalo milé překvapení. Dostavila se dívka mých snů. Byla štíhlá, měla krásné tvary, dlouhé hnědé vlasy a roztomilý úsměv s netradiční formou dolíčků ve tvářích. V tu vteřinu jsem nepochyboval o tom, že pokud mi na cokoliv řekne ano, moje ano má naprosto jisté. Aby nebyla úplně bezchybně dokonalá, měla trochu orlí nos, lehce zalomený v polovině jejího jinak bezchybného profilu. Pro mě to ale byla dokonalost sama.
Jenže Zuzanka mé divoké naděje rychle zchladila. Hned na začátku mi na rovinu oznámila, že o žádné seznamování a partnerství nestojí. Přesto ale dávala jasně najevo svůj zájem tančit salsu. Vyprávěla, že se jí učila už před lety během svého pobytu v Německu.
Oprášili jsme tedy své dovednosti. Já netančil dlouhých osmnáct let – moje ex-manželka by totiž nikdy nesnesla nechat děti pod kontrolou prarodičů, a navíc pro ni tanec už dávno ztratil své kouzlo. Se Zuzankou to ale šlo překvapivě hladce. Nepůsobilo to, že bychom byli nešikovní. Naopak. Ve večerní tančírně jsme sice nebyli za absolutní hvězdy, ale rozhodně jsme nevyčnívali opačným směrem.
Zuzanka byla velmi sdílná. Celkem upřímně mi začala vyprávět svou partnerskou historii – tedy tu podstatnou část, která mi měla dát jasné vysvětlení, proč vlastně o žádný vztah nestojí. A také to, že ani vzdáleně nejsem její obvyklý typ.
Bylo to už asi devět let, co bydlela zpátky v Čechách. Vyprávěla o tom, jak kdysi odjela do Německa, aby se naučila jazyk a získala pracovní zkušenosti. Neplánovala se tam usadit natrvalo, přesto v Bonnu potkala o pár let staršího Švýcara, který jí totálně zamotal hlavu. Dva roky spolu chodili a posléze další dva roky bydleli ve společné domácnosti. Alex byl muž, který chorobně lpěl na jistotách. Držel se jednoho zaměstnání, kde ovšem stabilně těžil z kariérního růstu. Partnerství a pevné zázemí potřeboval pro svůj vlastní klid. Byl to ten typ chlapa, co se i od výtahu třikrát vrátí ke dveřím, aby klikou zkontroloval, že otočení klíčem opravdu zabralo.
Bohužel, Zuzanka mu ten klid nedopřála. Nebyla si tehdy jistá vůbec ničím. Chce mít dítě v cizí zemi? Chce žít tak daleko od rodiny? Bála se, že se jejich děti nenaučí pořádně česky a nebudou v kontaktu s prarodiči. Rozhodla se, že s tím musí něco udělat, aby později nelitovala, že neudělala to co opravdu chtěla. Jen na vysvětlenou: je narozená ve znamení Vah a její tatínek ji v jejích rozhodnutích nikdy nepodporoval, ba naopak. Zdá se, že z té doby si v sobě nese hluboké šrámy na duši dodnes.
Rozhodla se tehdy koupit byt v Praze a zkusit Alexe přimět, aby se přestěhoval za ní. On byl z dvojjazyčné rodiny, ovládal němčinu, francouzštinu a angličtinu. V Čechách by byl svatým grálem všech náborových specialistů v korporátech. Bohužel, čeština mu přišla příliš těžká. Navrhl tedy jako kompromis přestěhování do Drážďan, jako místa blízkého k českým hranicím. Zuzanka odmítla.
Tak se stalo, že měla partnera na velkou vzdálenost. Každý den si sice hodinu telefonovali a Alex pravidelně létal do Prahy, aby jí pomáhal skládat nábytek v novém bytě, ale dny utíkaly. Jeho chorobná potřeba jistoty ho nakonec dovedla na vlastní cestu. Nejdříve si našel „kamarádku“ v sekretářce. Údajně prostě jen kamarádku. Pak to byla kamarádka na sex. Zuzance tehdy tvrdil, že je to z jeho strany „prostě jen otázka naplnění fyzických potřeb“. Nechápu to, ale ani to pro ni tehdy nebyla okamžitá překážka a důvod rozchodu.
Nakonec se po jeho návrhu na rozchodu dohodli a na tom, že zůstanou přátelé. Jenže Alexův vztah k ní po tom všem velmi ochladl. Ona mu to vyčítala, a tak se začal víc snažit. Mám dojem, že Zuzanka pro něj měla opravdu obrovskou hodnotu a on stále podvědomě doufal, že ona sama navrhne svůj návrat do Německa – a to i ve chvíli, kdy už byli údajně jen přátelé. Zuzanka jeho skryté náznaky nikdy správně nepřečetla. Doufala totiž v to samé, ale z jeho strany ve směru do Prahy. Nakonec Alex rezignoval úplně. A milou Zuzanku ze svého života definitivně vymazal.
Její bolest a nesmíření se s touto kapitolou života byly v té tančírně více než hmatatelné. Sedělo to v ní jako starý, nevyndaný střep.
Já už ale neměl co ztratit. A tak jsem se s touhle novou, zraněnou, ale nádhernou partnerkou vrhnul do víru tanečního světa.
