Článek
Kapitola 43.
Žampionová pizza, tvrdá zpráva a tajemství pod plavkami
Zuzanka je tak urputná v prosazování naší distanční vzdálenosti, že mám ve slabších chvilkách chuť to opravdu vzdát. Po několika společných hodinách se loučíme jako pár, ale následující ráno mi na pusu nastaví tvář jako kamarádovi ze střední. Vždy, když si myslím, že patříme k sobě, dá mi najevo, že ano, ale ne jako pár.
Užili jsme si další krásný společný den. Procházka, její oblíbená točená zmrzlina. Laškovala se mnou. Poté, co jsem řekl, že ji mám rád, roztáhla ruce jako rybář, který chce zveličit svůj úlovek, a se smíchem moji lásku k ní natahovala do obrovských rozměrů. Když jsem na vteřinu zavadil pohledem o jinou ženu, která mi přišla povědomá, okamžitě to zaregistrovala a konfrontovala mě otázkou, jestli se mi líbí. Jen jsem se usmál a řekl jí, že bych ji nevyměnil, i kdyby k té blondýně přihodili stádo krav. Chtěla tedy hrát hru na hodnocení procházejících žen. I to jsem odmítl. Navíc po přečtení řady psychologických analýz od Karla vím, že to je pouhý chyták. Chce se jen stále dokola ujišťovat, že je pro mě ta pravá, i když ona bude pořád opakovat, že já ten pravý nejsem.
Naštěstí dávno vím, že nemohu věřit ničemu, co říká její krásná pusa, ale jen tomu, co říká její tělo. A to po společně strávených hodinách začíná mluvit jinak. Když ji pohladím přes tričko ráno, reakce je vlažná. Po pár hodinách je vše jinak. Moje trpělivost ale dostává zabrat.
Užili jsme si další krásný večer v kině. Já se opět předvedl s nafukovacím lehátkem, aby měla její kostrč pohodlí, ona vyndala kuličky hroznového vína, krájený sýr a dvě malé lahvičky vína. Celý večer jsme se tulili, užívali si jeden druhého a loučili se v objetí. Ale druhý den jsem zase začínal odznova.
Připravil jsem těsto na pizzu a nabídl, že ho k ní přinesu a udělám jí večeři. Dovolila mi to nakonec spíš kvůli tomu, že ví, že doma nemám troubu. Přivítání bylo opět vlažné. Uhýbání při pokusu o polibek. Myslím, že se možná víc bojí, kam až by to mohlo zajít. Ale já už opravdu nemohl. A tak, zatímco jsem u ní páchal takřka dokonalou žampionovou pizzu s mozzarellou, ona mě po celou dobu deptala připomínkami. Že jí polepím váleček těstem. Že tupím její nóbl nůž, který má šlechtický původ v jejím milém Bonnu. A že jsem si nevzal mouku, abych poprosil pečicí papír a zabránil přilepení těsta. Při loučení jsem sice dostal objetí a pusu, ale odcházel jsem zdrcen. Jak mi později řekla jiná kamarádka: *„Kdyby můj přítel sám udělal pizzu od začátku do konce, tak ho zatáhnu do postele a ještě to ráno napíšu všem kámošům, co mám za borce.“* Zato já odcházel bez nálady. Protože mi na můj pokus o polibek řekla, že o mně chtěla napsat článek, zariskoval jsem a poslal jí večer zprávu:
> *„Pošli mi pak ten článek o mně. Třeba z toho pochopím, jestli s tebou mám počítat i na 💋👄🫦💋, anebo si na to najít jinou a tebe si nechat jako nejlepší kamarádku. Dobrou noc krásko.“*
Dostal jsem dlouhé, obranné vysvětlení:
> *„Článek ještě nemám napsaný… Mám spoustu věcí, co chci dělat, ale nestíhám to… Teď jsem třeba odpověděla kamarádce z Německa… psala, že se musela starat o vážně nemocnou neteř. Takže i když mám chuť si sednout a napsat článek, jsou prostě jiné priority. Takže to, jak na mě děláš ten tlak a pořád se mnou chceš něco řešit… chápu, že to pro tebe může být důležité, a snažím se nebýt zlá. Ale mnohem radši bych byla, kdybys chápal ty mě, kdybych pořád nemusela něco vysvětlovat a kdybychom si ten čas spolu mohli prostě užít v nějaké lehkosti, pohodě… A prostě když budu mít chuť ti dát pusu, tak ti ji dám, a ne že mě pořád budeš nutit… Navíc mi už některé tvoje hlášky přijdou manipulativní, chceš pořád, abych ti něco slibovala, děláš mi špatné svědomí… Mám tě ráda, ale to nastavení do života máme v něčem trošku jiné… dobrou noc a díky za pizzu, nakonec nebyla tak špatná 😉“*
Tím, že manipuluji, mě dorazila. Naopak ona mě má jako rybu na háčku, kterou nechce pustit na svobodu, ale zároveň si mě nechce vytáhnout a nechat pro sebe. Rozhodl jsem se být odvážnější a zadrnkat na notu, kterou její rozumové nastavení pod palcem nemá. Napsal jsem:
> *„Moc díky za zprávu. Věř mi, že tě chápu, i když se tak vždy nechovám. A díky za tvou pochvalu mé nepovedené fuj placky. Promiň, nechci tě nutit do něčeho, co nechceš. Vím, co pro tebe jsem, a vím, že některé věci se změnit nedají. Bohužel k tobě cítím něco mimořádného a chtěl bych si to užívat bez nátlaku. Bez toho, že já tlačím, aby to bylo, a ty zas tlačíš, aby to nebylo. Chtěl bych si užívat tu pohodu, že ti prostě můžu dát ruku pod kalhotky a cítit, jak jsi vlhká, že si se mnou užíváš ten přítomný okamžik. Mít tvoje bradavky v dlaních a tvůj pot cítit na hrudníku. Prostě když už jsem s tou nejkrásnější ženou, tak mít možnost s ní opravdu být. Jestli potřebuješ tu lehkost komunikace, kdy za tím, co dělám a říkám, není moje touha o spojení s tebou, pak mi to naznač silněji. Protože vím, že ten můj problém má řešení i s jinou ženou, jenže já chci líbat tebe. Dobrou, krásko.“*
Trochu jsem se bál, ale spoléhal jsem na to, co mi celou dobu říká její tělo. Od té chvíle zahájila rádiový klid. Další večer jsem to už nevydržel a zavolal jí. Oba jsme můj erotický vzkaz statečně ignorovali a domluvili si další výlet k vodě.
Začali jsme oba opatrně, ale stejně jsme se neudrželi a první dvě hodiny vzájemně obrušovali hrany našich požadavků. Já ji zkoušel hladit a líbat, ona uhýbala hlavou a chytala moje ruce, aby nelezly, kam nemají. Vyčítala mi, že místo užívání si přítomného okamžiku řešíme moje nároky, na které v mé roli vlastně nemám právo.
Posléze však svoje obranné hradby shodila sama. K tématu sexu nás nakonec přivedla ona, když zmínila, že kromě toho, že se bojí papilomavirů a není ještě po operaci úplně fit, by jí to vlastně mohlo pomoci uvolnit bolavý nerv v pánvi. Zavzpomínala na svého Švýcara Alexe. V té době měla zúženou pochvu a po několika pokusech raději přenesli pozornost ke sportu, protože ani jeden nebyl schopný říct tomu druhému, co a jak by potřeboval. Sklouzli ke vztahu bez sexu. Vzpomněla i na náhodnou známost z Tinderu, kterou si po rozchodu našla za účelem zkusit, jestli by to po operaci už šlo. Zjistila, že on je až moc dobře vybavený a jí vlastně přijde nechutné to, k čemu se propůjčuje, když k dotyčnému vůbec nic necítí.
Vypadá to, že ke mně nakonec snad i cítí. Nechala se hladit. Jen moje ruka musela plnit určitá pravidla, aby na naší odlehlejší části břehu nevzbuzovala moc pozornosti. Dostal jsem dokonce instrukce, jak postupovat, aby moje doteky dávaly ten správný smysl. A opravdu fungovaly. Díval jsem se jí do očí, ona mi věnovala sladký úsměv, pak oči zavřela a její tvář se uvolnila. Zmizely vrásky, které její tvář běžně provokují.
Po pár minutách mi pošeptala, že se plní další moje přání a že už je opravdu vlhká. Ať jí prý věřím. Věřil jsem. Ale přesto jsem, přes její předchozí zákaz, sjel prstem pod lem plavek.
---
