Článek
KAPITOLA 5: Konětopy numero uno a pád z nebe
Před rokem jsme pro nás s dětmi objevili pískovnu v Konětopech. Pro mě to v tu chvíli byla jediná dostupná varianta, jak se dostat na písečnou pláž, aniž bych musel dělat nějaké dluhy. Najednou jsem dostal chuť zažít to místo v nové společnosti, tady a teď. Navrhl jsem Zuzance výlet, čistě bez jakýchkoliv postranních úmyslů nebo plánů.
Dokonce jsem v tu chvíli ani netušil, že jsem se datem trefil přesně do průletu meteorického roje Perseid. Což by za jiných okolností a s jinou ženou byl strategický plán s potenciálně velkým dopadem. Teď ovšem o nic nešlo. Počítal jsem s tím, že z toho výletu si domů neodvezu nic jiného než letní opálení.
Přijeli jsme docela pozdě odpoledne, zrovna ve chvíli, kdy mnoho hostů už balilo své osušky a odcházelo. My jsme si užívali koupání a na dece rozebírali vzpomínky na všechno možné – od tance až po naše předchozí partnery. Prostě cokoliv, co nás zrovna napadlo. Bylo nám spolu neuvěřitelně dobře a čas běžel. Letní dny v té době už nebyly tak dlouhé, a tak se nám den změnil před očima v hlubokou noc. Zuzanka přesto domů nespěchala. Ráno jsme sice oba vstávali do práce, ale zdálo se, že to nikoho z nás ani trochu netíží.
Najednou oblohu rozzářila padající hvězda. V tu chvíli jsem přesně věděl, co si mám přát. Překlopil jsem se na bok, trochu se podepřel o loket a podíval se na Zuzanku shora.
Pousmála se a zeptala se mě, co jsem si přál. Odmítl jsem odpovědět s tím, že by se moje přání přece nesplnilo, kdybych ho hned vykecal. Myslím, že velmi dobře věděla, co jsem chtěl – nebo spíš koho. Měl jsem silný dojem, že to svým pohledem i tím, jak nikam nespěchá, dává dostatečně najevo.
Přiblížil jsem se k jejímu obličeji a opatrně se ji pokusil políbit. Nejenže se nebránila, ale to první seznamovací líbání se mnou si upřímně užívala. Naše ruce a nohy se proplétaly, polibky se prohlubovaly a zase se stávaly jemnějšími. Mohl jsem mít ruce kdekoliv a všude byly vítané. Byl to splněný sen.
Jenže z toho snu jsem se měl velmi rychle probudit do tvrdé reality.
Následující komunikace byla chladná jako led. Zuzanka dělala, jako by se na té pláži vůbec nic nestalo, a moje další pokusy o dotek nebo polibek odrážela s buldočí zarputilostí. Stroze mi vysvětlila, že to byl prostě jen chvilkový úlet pod vlivem romantických okolností. Prý o mě opravdu stojí, ale jako o opravdového kamaráda, na kterého je stoprocentní spolehnutí.
Byl jsem z této prudké změny kurzu v naprostém šoku. Zkoušel jsem v té době cokoliv, abych ji přemluvil. Znovu jsem jí navrhl, že bychom spolu mohli normálně chodit a dát našemu vztahu šanci. Byl jsem však definitivně odkázán do role kamaráda s tím, že pro partnera v jejích očích nemám žádný potenciál. Ať už vzhledově, nebo charakterem – prý zkrátka nejsme na stejné vlně.
Tou dobou už jsem byl pro jakékoliv další seznamování naprosto nepoužitelný. Moje emoce mě držely pevně připoutaného k Zuzance. I vesmír jako by vycítil můj absolutní nezájem, a tak se ten dřívější příval partnerek ze seznamek ze dne na den změnil v čistou nulu.
