Článek
KAPITOLA 7:
Tým náhradníků a novoroční pakt
Přesto náš vztah neupadl do krize. Dál jsme se vídali a já navrhl, že bychom spolu mohli prožít zimní volno kolem Vánoc někde u moře. Zuzka měla dojem, že na poslední chvíli bude všechno levnější, a tak všechny mé nabídky odmítala s tím, že cena ještě klesne. Nebo argumentovala tím, že na daném místě už byla s Alexem, a ještě k tomu na té lepší straně ostrova. Těsně před Vánocemi jsem to tedy vzdal a Zuzka odjela k rodičům.
Z její strany sice přicházel zájem, věděla, že budu na Vánoce sám, a proto mi občas napsala nebo zavolala. Bylo to ale trošku rozpačité, protože si naordinovala detox od telefonu a mobilní komunikace obecně. Já byl vděčný i za to málo, ale aspoň něco to bylo. Zuzka navíc stále pokračovala v hledání dovolené na pozdější dny. Nakonec mi mou rezignaci dokonce vyčetla, z čehož jsem pochopil, že by společné cestě v jiném termínu přece jen chtěla dát šanci, a znovu jsem se vrhnul do hledání.
Když se Zuzka vrátila, druhý den měl být Silvestr a ona začala naléhavě řešit, co s ním. Já bych byl nejšťastnější na soukromé oslavě pouze s ní, ale to ona nemohla dopustit. Bleskově tedy ze svých padesáti dalších kamarádů, se kterými pečlivě udržuje kontakt, vybrala dva ochotné. Já nabídl auto, a tak jsme nabrali jednu její kamarádku a vyrazili směr jihozápad do lesů za Prahu, kde nás na lesní hájovně bez elektřiny čekal její další kamarád lesník.
Místo to bylo kouzelné, ale dost promrzlé, takže jsme začali topit naplno. Kamna praskala a my jsme vyrazili k místní studánce s léčivým pramenem pro vodu na záchod. Přesně tak – na chaloupce byla sice studna, ale rumpál ukradli sběrači kovů. Protože je Zuzka precizní v plánování, měla hudbu, hry, a snad i témata k hovoru připravená dopředu. Po cestě tam jsem v autě dostal spršku výčitek směřujících k mé lehkomyslnosti a nedostatku ambicí. Až zpětně to chápu jako preventivní útok z čisté nervozity, snad aby se pojistila, abych si moc nedovoloval. Moc jsem si tedy nedovoloval. Žádné doteky, žádné významné pohledy.
Naštěstí si dovoloval její kamarád lesník. Když u ohně vyprávěla, jak kdysi odmítla jít na jedno kolo pohovoru na jistou manažerskou pozici s tím, že změna data jí nevyhovuje, protože se jí zrovna narodila neteř, a dodala, že kdyby to tehdy neodmítla, tak by tu dneska s námi nestála, dostala to od něj doslova sežrat.
„Takže my jsme ti teď dobří, ale kdybys byla tou manažerkou, tak si o nás ani kolo neopřeš!“ vypálil do ticha.
Společně jsme se tomu zasmáli a ona to zlehčovala, že by tu byla tak jako tak, jen by přijela nějakým pořádným SUV. Byl to vtipný moment, ale v tu chvíli všichni v místnosti tušili, že jsme jen tým náhradníků za něco, co se v jejím životě mělo stát, ale kvůli rozhodnutím, která dnes vnímala jako špatná, se tak nestalo.
Myslím, že se i ona sama během večera v mysli vrátila k představě, jak by v tuto chvíli mohla oslavovat Nový rok v ulicích německého Bonnu s bohatým Alexem a dětmi, které by ji obklopovaly. Teď už měla jistotu, že o tomhle si může nechat jen zdát. Ještě v době, kdy byli s Alexem v kontaktu, jí lékaři diagnostikovali odlupující se sliznici dělohy. Dnes už byla roky po operaci a věděla, že by byl zázrak, kdyby kdy otěhotněla. Navíc tu již nebyl princ Alex, a tak se budoucnost jevila o dost méně růžová.
Následně Zuzka se všemi udělala interview na téma, co udělali v končícím roce špatně a co chtějí v tom novém udělat lépe. Sama nám pak řekla, že chce být tvrdší a nenechat se přemluvit k tomu, o co nestojí, jen aby někoho jiného nezklamala. Vnímal jsem to jako přímou poštu adresovanou mně. Kromě toho chtěla opravdu využít čas a věnovat se tomu, co tento rok nestíhala nebo opomíjela.
Když si šli ostatní připít pod širé nebe na zahradu při odbíjející půlnoci, zůstal jsem sedět uvnitř. Chtěl jsem být v tu chvíli sám se sebou. Zuzka se za chvíli vrátila za mnou do světnice.
Zeptala se, proč nejdu ven. Řekl jsem, že nemám nic, co bych chtěl slavit.
Vytkla mi, že přece mám tu nejlepší kamarádku, jakou jsem kdy měl, a že to už samo o sobě stojí za oslavu. Přiblížila se ke mně a dlouze mě políbila. Vlastně od letních Konětop jsem nic takového nezažil. Přesto mé pocity zůstaly smíšené a moje melancholie se jen lehce vzdálila.
Když pak Zuzka přivedla řeč na novoroční předsevzetí, řekl jsem nahlas jen to, že mám v plánu poučit se z chyb a dělat vše s větší pozorností a pozitivním přístupem. V mysli jsem měl ale úplně jiné, soukromé předsevzetí: už nikdy nepojedu nikam, kde bych se před přáteli nemohl k Zuzance chovat jako její partner. Byla to moje vnitřní pojistka proti tomu, abych ustrnul v relaci, kde si ona bere vše, co chce, a dává jen to, co se hodí jí. Rozhodl jsem se, že s tím začnu bojovat.
