Článek
V jižních státech Evropy si již skoro každý všiml nekončícího přílivu gumových člunů plných mladých mužů. I u nás tento faktor začíná rezonovat společností a někteří politici to využívají na podporu své kampaně. V nás potom jejich kampaň logicky může vést k obavám a strachu o budoucnost.
Přitom tito lidé nepřijeli se zbraněmi, které by naši společnost technologicky převyšovaly, jako kdysi jednotky Hernanda Cortésa do Ameriky. Nepřevzali po bitvách vládu v našich státech a stejně tak nepřivezli nakažlivé a smrtelné choroby jako Španělé do Ameriky. Zajímalo by mě, jestli tehdy Inkové nebo Aztékové měli obavy o svůj kontinent tak jako my teď. A spíše věřím, že ne. Prostě bojovali za to, co jim bylo cenné.
Když germánské a další kmeny vpadly do Římské říše, vytvořily na území ovládaném Římany pětiprocentní menšinu. Aby to samé dokázali tito chlápci z Afriky v Evropě, která má asi 740 milionů obyvatel, tak budou i se zvýšenou porodností, o kterou se posléze postarají, na těch pět procent potřebovat 80 až 120 let. Výjimkou budou velká a bohatá města, která přitáhnou víc lidí a některá z nich mohou mít za dvacet let nebo i dřív polovinu obyvatel z Afriky nebo Asie.
Přes to všechno nebude ta budoucnost černá z důvodu velkého množství černých tváří. Ani z důvodu špatných úmyslů příchozích obyvatel, protože nikdo nehledá nový domov, aby ho mohl zničit.
Evropa získá plno nových dětí, které by se tady díky klesající porodnosti už bez přispění nově příchozích nenarodily. Od nás, Evropanů, mohou získat geny, co jsme zdědili po neandrtálcích a umožňují nám snáze získat vitamín D i zde na severu, a oni zase přinesou trochu barvy do našich řad a zlepší odolnost proti lupence a dalším autoimunitním chorobám, které stejné neandrtálské geny přehnanou aktivitou a chutí bránit se chorobám způsobují.
A tak nebuďme nadále rozmrzelí ze strachu, co přijde, a užívejme si to, co je. A že toho je dost.
