Článek
Česko – Domov důchodců
V jednom ze svých článků jsem se snažil přesvědčit čtenáře, že nám nehrozí zaplnění měst a obcí emigranty z Afriky a Asie, a krátce na to jsem si jinde přečetl, že ty emigranty vlastně budeme potřebovat, aby naše společnost mohla fungovat dál. Ano, mohlo by to tak být, ale můžeme fungovat i s úbytkem populace. My lidé jsme se v historii už mockrát přizpůsobili úbytku nebo nárůstu populace. Možná to nebude ve všem snadné, ale nikdy dřív jsme neměli tolik technologií, které nám pomáhaly a usnadňovaly život tak, jako to dělají teď, a do budoucna mohou dělat ještě víc.
Naše potřeba držet výkon ekonomik je opět hnána jediným důvodem, a tím je neochota se uskromnit. Pokud chceme žít v luxusu nicnedělání a pobírání důchodu po dlouhé roky jako naši rodiče a prarodiče, pak bychom potřebovali v systému dost pracujících daňových poplatníků, ale v tomto ohledu to nadějně nevypadá. Celý svět má čím dál větší nedostatek mladých lidí, a hlavně dětí. Celý svět otáčí kormidlo od přelidňování planety k úbytku obyvatel, protože všichni si chtějí trochu víc užívat a méně se starat o děti. Navíc je ta starost čím dál víc dražší. Kdysi kluci honili plášť z kola klackem z kopce a holkám stačila panenka z kukuřice, později potřebovali kolo a mrkačku. Dnes už je to celá halda sportovního vybavení, elektroniky a módních doplňků.
Jedna z možných cest pro nás je i ta, kdy se prostě smíříme s tím, že nás ubývá a že si musíme vystačit s těmi, co máme. Možná je na čase, abychom si celospolečensky uvědomili, že bychom si mohli víc vážit všech okolo a snažit se tvořit funkční společnost prostě s těmi, co máme k dispozici. Přestat řešit předsudky ohledně věku, pohlaví a barvy kůže. Nedbat tolik na subjektivní hodnocení a dát ostatním i sobě prostor vybudovat tu nejlepší společnost, jakou můžeme být, a to přesto, že budeme v průměru o dost starší, než jsme jako národ kdy bývali.
Nikdy nic nezůstane stejné a nebude to fungovat tak, jak to fungovalo dřív, a také nikdy nic nedopadne přesně tak, jak to naplánujeme. Mě napadá opět podobný závěr: že nejlepší život je ten bez obav z toho, jak to jednou dopadne, a s vírou, že to prostě zvládneme, i když to bude někdy těžké a naše vlast bude jako jeden velký domov důchodců.
