Článek
Nový vztah měl být začátkem něčeho hezkého
Když jsem poznala svého současného přítele, připadala jsem si po dlouhé době opravdu spokojená. Všechno mezi námi začalo přirozeně, rozuměli jsme si, trávili spolu čím dál víc času a postupně jsem u něj začala zůstávat přes noc. Jenže v jeho bytě žil ještě někdo, koho jsem si nejdřív příliš nevšímala. Jeho kocour. Přítel mě předem upozorňoval, že je trochu zvláštní a na nové lidi si zvyká pomalu, ale čekala jsem maximálně několik dní odstupu. Místo toho jsem měla pocit, že si mě vybral jako svého osobního nepřítele.
Zpočátku jsem jeho chování omlouvala
První týdny jsem se snažila všechno brát s nadhledem. Kocour přede mnou utíkal, pozoroval mě z dálky a občas se tvářil, jako kdybych mu zabrala jeho oblíbené místo na gauči. Říkala jsem si, že potřebuje čas a že není důvod dělat z obyčejného kočičího trucování velký problém. Jenže postupně se jeho chování začalo měnit. Když jsem byla u přítele, začal schválně shazovat věci z poliček, škrábat nábytek a dělat nepořádek. Nejhorší bylo, že některé věci dělal jen ve chvíli, kdy jsem byla přítomná. Přítel se tomu nejdřív smál, ale mně už to tak zábavné nepřipadalo.
Pak přišel polštář a já přestala žertovat
Jedno ráno jsem zjistila, že mi kocour počůral polštář, na kterém jsem spala. Nešlo přitom o náhodu, protože moje věci byly od ostatních oddělené a podobná situace se opakovala. Od té chvíle jsem začala být mnohem opatrnější. Když jsem si k příteli přinesla kabelku, oblečení nebo kosmetiku, měla jsem potřebu všechno uklízet do skříně, protože jsem se bála, co dalšího by mohl udělat. Začalo mi být nepříjemné nechávat u něj osobní věci a zároveň jsem si připadala trochu absurdně, protože jsem řešila chování zvířete místo toho, abych si užívala nový vztah.
Nejhorší je, když se kvůli mně začne vztekat
Situace se vyhrotila ve chvíli, kdy kocour začal ničit nábytek pokaždé, když jsme spolu byli delší dobu. Přítel ho několikrát okřikl, ale tím se všechno ještě zhoršilo. Kocour začal pobíhat po bytě, škrábat sedačku a převracet věci, zatímco já jsem jen seděla a přemýšlela, co vlastně dělám špatně. Měla jsem pocit, že jsem přišla do jeho domova a on mě vnímá jako někoho, kdo mu bere pozornost jeho člověka. Přítel tvrdil, že se mě snaží jen vytlačit ze svého prostoru, ale zároveň nechce připustit, že by mezi námi mohl být skutečný problém.
Začala jsem se bát, že budu muset soupeřit se zvířetem
Nejvíc mě děsí představa, že se z toho stane dlouhodobý problém. Nechci po příteli, aby si kvůli mně vybíral mezi mnou a kocourem, protože vím, že je to jeho zvíře a má k němu vztah. Současně ale nedokážu přijmout představu, že pokaždé, když přijdu k němu domů, budu hlídat svoje věci, kontrolovat postel a přemýšlet, co zase kocour provede. Přítel mi říká, že si časem zvykne, jenže já už začínám pochybovat, jestli pouhé čekání něco vyřeší. Především nechci, aby se z našeho vztahu postupně stalo něco, kde budu mít pocit, že v jeho vlastním bytě nemám své místo.
Nevím, kde je hranice mezi trpělivostí a ústupkem
Mám ho opravdu ráda a kvůli kocourovi nechci náš vztah hned vzdát. Zároveň ale nechci přehlížet chování, které mi začíná být nepříjemné a kvůli kterému se doma necítím dobře. Přemýšlím, jestli potřebujeme nastavit nějaká jasná pravidla, věnovat kocourovi více pozornosti nebo vyhledat někoho, kdo rozumí kočičímu chování. Nejsem si ale jistá, jestli je správné čekat, až si mě jednoduše oblíbí, nebo jestli bych měla být důraznější a říct příteli, že takhle se u něj doma necítím dobře.
Co byste na mém místě udělali vy, pokud by vás partnerův mazlíček očividně odmítal a začal vám dělat takové naschvály?
👇 Napište do komentářů svůj pohled a sdílejte článek – možná tím otevřete důležité téma i pro ostatní.
Přečtěte si také:
