Článek
S Honzou jsme byli manželé už více než deset let. Na začátku našeho vztahu bylo všechno intenzivní – vášeň, smích, dlouhé večery povídání o snech a touhách. S přibývajícími lety a péčí o naše dvě děti se náš vztah začal vytrácet. Přišli povinnosti s rodinným životem a postupně vytratila nejen intimita, ale i náklonnost. Sex se stal vzácným a po nějaké době mi připadal spíše jako povinnost než radost.
Manžel to neřešil, v jeho očích to byla přirozená fáze života v dlouhodobém vztahu. Raději trávil čas na telefonu v pracovně než v mojí přítomnosti. Cítila jsem se osamělá, ztracená a neatraktivní. Až do doby, kdy do našeho marketingového oddělení nastoupil nový kolega Martin. Byl mladší, charismatický a měl v sobě něco, co mě přitahovalo. Když jsem ho uviděla svět kolem jako by na chvíli ztichl.
Nejdříve jsme mluvili jen o práci, ale brzy se to změnilo. Martin měl smysl pro humor, byl pozorný a vnímal moje potřeby. Srdce mi říkalo, že je to špatné, že bych měla zůstat věrná a zapracovat na svém vztahu s Honzou. Tělo mi však říkalo něco jiného. Bylo to jako bych se probudila z dlouhého spánku.
Časem začaly naše tajné schůzky, setkávali jsme se v hodinovém hotelu, na místech kde nás nikdo neznal a užívali si vzájemnou přítomnost bez jakýchkoli závazků. Martin mi dával pocit, že jsem důležitá a žádoucí.
Ten pocit mi připomínal začátky vztahu s Honzou, milovala jsem ho a nechtěla jsem zahodit spoustu krásných vzpomínek a životních plánů. Rozhodla jsem se románek ukončit, ale touha a emoce mě pořád táhnou zpět k Martinovi.
