Článek
Sedím u nemocniční postele a sleduju, jak jeho hrudník pomalu stoupá a klesá. Občas zachraptí ve spánku, jindy ho přepadne záchvat kašle, až se mu celé tělo napne bolestí. V takových chvílích ho držím za ruku pevněji. Je to můj táta, někdo, kdo mě kdysi nosil na ramenou a říkával mi, že se nemusím nikdy bát světa, protože mě vždycky ochrání. A teď jsem to já, kdo ho chrání před světem.
Když mu diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, byla to rána. Ale ještě horší bylo zjištění, že jsem na to sama. Mám dva sourozence, měli jsme společné dětství – schovávačky, hádky o poslední kousek bábovky, dlouhé letní večery na chalupě u babičky. Ale v momentě, kdy se táta začal ztrácet sám v sobě, jako by ztratili i oni. „Zavoláme,“ slíbili. „Určitě přijedeme,“ psali. Ale nezavolali. Nepřijeli. A já se přestala ptát proč, možná je to pro ně moc bolestivé. Možná se prostě jen nechtějí dívat na to, jak se z člověka, kterého znali, stává někdo úplně jiný. Já to vidím každý den a neuteču. Každé ráno mu vařím kaši, krmím ho pomalu, s trpělivostí, o které jsem nikdy nevěděla, že ji v sobě mám. Někdy pláče, někdy nadává, občas si mě plete s mámou, která zemřela před deseti lety. Když usne, brečím potichu, aby neviděl, jak mě to bolí. Aby aspoň pro jednoho z nás svět ještě držel pohromadě.
Jednou večer jsem seděla v obýváku s jeho lékařskou zprávou v ruce. Dvě A4 plné lékařských termínů, které znamenaly jediné: postupné zhoršování. A znovu nikdo nezvedal telefon. Nikdo se nezeptal: „Jak se máš, jak to zvládáš?“ Když jsem jim to jednou v slzách vyčetla, sestra mi řekla: „Ale tys přece vždycky byla ta silná.“ Jsem silná, ale jsem taky unavená, samota bolí. A přesto bych to udělala znovu, protože táta je pořád tady. Pořád občas pohladí moji ruku, když mám hlavu na jeho hrudi a šeptne: „Děkuju, holčičko moje.“ A v těch chvílích vím, že i kdybych měla padnout na kolena, i kdyby se svět otočil zády, tohle je moje místo. Po jeho boku, když už nikdo jiný nemá odvahu přijít.
Někdy si přeju, aby zazvonil telefon. Aby se na druhém konci ozval známý hlas a řekl: „Přijedu, nejsi v tom sama“.
