Článek
Nikdy bych nevěřila, že to budu já, kdo bude tento příběh vyprávět. Že můj vlastní syn, kterému jsem obětovala tolik let života, mě jednou požádá, abych se odstěhovala z domu, který jsme společně s manželem postavili.
Od doby, kdy manžel před lety zemřel, jsem zůstala na vše sama. Přesto jsem se vždy snažila být rodině co nejvíc k dispozici. Pomáhala jsem synům, vařila, hlídala a uklízela. Nejvíc jsem se starala o nejmladšího syna Petra. Odchod otce nesl nejhůře a potřeboval nejvíc pozornosti, alespoň jsem si to myslela.
Před třemi lety se se ženou rozhodli, že se přestěhují do našeho domu. Byt jim už nestačil a děti potřebovaly zahradu a prostor a že by mi bylo samotné v domě stejně smutno. Souhlasila jsem, udělali jsme si nová pravidla a přestavěli patro tak, aby měli svoje soukromí. Já zůstala dole a oni nahoře. Zpočátku to fungovalo, ale pomalu se začaly dít věci, které mě zraňovaly. Všechno bylo špatně – vařila jsem příliš slaně, televize byla moc nahlas nebo jsem byla „až moc doma“ ve vlastním domě. A pak to přišlo, jednou se Petr rozčílil, že jsem prý dětem dovolila moc sladkostí. Řekl mi, že už to takhle nejde, že potřebují soukromí a že by bylo lepší, kdybych si „našla něco svého“. Takhle to formuloval a vyhodili mě.
Odstěhovala jsem se do malého podnájmu v paneláku na druhé straně města. Byla jsem zlomená. Ne kvůli místu, ale kvůli tomu, co mi tím vlastně řekl - že nejsem důležitá a jsem jen překážka. Pár měsíců ticho a pak telefonát. „Mami, nemohla bys nám jednou týdně pohlídat děti? Máme toho fakt hodně.“ Prý by to bylo jen pár hodin, jenže pak to bylo i pondělí a pátek. Náhle jsem znovu existovala, ale ne jako matka a babička, ale jako služka a hlídačka zadarmo, bez uznání, bez vděku. Když jsem jednou řekla, že mám vlastní program, jeho žena se na mě podívala a s ledovým úsměvem řekla: „A co vlastně celý den děláš, vždyť jsi v důchodu, ne?“ Dnes už jim neberu telefon tak ochotně. Pomáhat budu, ale ne za každou cenu. Protože láska k dětem je silná, ale nesmí být slepá. A já jsem si konečně sundala růžové brýle.
