Hlavní obsah

Ivan Trojan na Letné: Herec, nebo politický kazatel?

Foto: David Sedlecký/David Sedlecký, vlastní práce, CC BY-SA 3.0

Ivan Trojan.

Ivan Trojan na Letné ostře zaútočil na vládní politiky. Jeho emotivní projev vyvolal bouřlivé reakce a do sporu se vložil i Filip Turek. Kde končí občanská angažovanost a začíná politická agitace?

Článek

Když se z umělecké autority stává politická zbraň

Ivan Trojan patří k nejznámějším českým hercům. Jeho herecké výkony si získaly respekt diváků i odborné veřejnosti. Jenže v posledních dnech se o něm nemluví kvůli divadlu ani filmu. Do centra pozornosti se dostal svým vystoupením na demonstraci na pražské Letné 15. listopadu 2026.

A nebylo to vystoupení, které by nechávalo prostor pro pochybnosti o jeho politickém postoji.

Před obrovským davem demonstrantů se Trojan pustil do ministra kultury Oty Klempíře, Filipa Turka i Tomia Okamury. Jeho vzkaz byl jednoznačný: měli by podle něj odjet do Ruska. Použil přitom ironii, osobní narážky a velmi důrazný způsob přednesu.

Právě forma jeho vystoupení vyvolává otázky. Kde končí občanský názor a kde začíná politické divadlo?

Letná: Silná slova, ostrá gesta a politické poselství

Demonstrace na Letné se konala kvůli plánovaným změnám ve financování České televize a Českého rozhlasu. Odpůrci vládního návrhu se obávají, že převedení financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet může ohrozit jejich nezávislost.

Trojan na pódiu nejprve přečetl vzkaz amerického historika Timothyho Snydera, který zdůrazňoval význam veřejnoprávních médií pro fungování demokracie. Poté připojil vlastní ostrý vzkaz ministrovi kultury.

„Oto Klempíři, buď tak laskav, vem za ruku paní Šťastnou, sedněte k Turkovi do nadupanýho motoristickýho auta, vemte s sebou slovenskou mistryni v ničení kultury a odjeďte. Odjeďte někam daleko. S Okamurou do Ruska!“

Následovalo další ironické zakončení o putování za Putinem.

To už nebyla pouze věcná kritika konkrétního vládního návrhu. Šlo o politický apel postavený na zesměšnění konkrétních osob a jejich veřejném odmítnutí.

Trojan má samozřejmě právo vyjadřovat své politické názory. Stejně tak ale veřejnost nemusí jeho způsob vystupování obdivovat jen proto, že jde o uznávaného herce.

Rétorika, která připomíná politická shromáždění minulosti

Na Trojanově vystoupení je zajímavý také způsob přednesu. Důrazný hlas, dramatické pauzy, gradace, ironie a práce s publikem. To všechno jsou prostředky, které dokážou vytvořit silný emocionální účinek.

Některým posluchačům může podobná forma připomínat historické politické projevy, včetně rétorických postupů používaných autoritářskými vůdci, například Adolfem Hitlerem.

Je však důležité rozlišovat. Samotná hlasitost, gestikulace ani dramatický přednes nejsou důkazem nacistických postojů. Hitlerova propaganda byla spojena s ideologií, kultem vůdce, antisemitismem a systematickým potlačováním svobody. Takové srovnání proto nemůže stát pouze na podobnosti hlasového projevu.

Přesto je legitimní položit otázku, zda by veřejné politické vystupování mělo více přesvědčovat argumenty než emocemi.

Demokracie přece nemá být soutěží v tom, kdo dokáže dav hlasitěji strhnout.

Filip Turek: Taková reakce se dala očekávat

Trojanova slova nezůstala bez odezvy. Filip Turek se k nim vyjádřil 17. listopadu v pořadu Xaver Live.

Jeho reakce byla mimořádně ostrá. Kritizoval nejen obsah Trojanova vystoupení, ale také způsob, jakým herec své myšlenky přednášel. Použil přitom osobní urážky a označil Trojana za šílence.

Turek poukazoval na rozpor mezi výzvou k odjezdu do Ruska a skutečností, že vláda současně představuje opatření na posílení obranyschopnosti České republiky.

Jeho argumentace samozřejmě také zaslouží kritické posouzení. Označit oponenta za šílence není věcná politická diskuse. Je to osobní útok.

Zajímavé je, že oba muži používají velmi odlišné politické pozice, ale jejich veřejná vystoupení mají jeden společný rys: výraznou osobní konfrontaci.

Místo klidné debaty o konkrétních návrzích se pozornost přesouvá k tomu, kdo koho lépe zesměšní a kdo získá větší potlesk svého publika.

Nejde jen o Trojana. Do sporu vstoupil také Zdeněk Svěrák

Filip Turek se při svém vystoupení neomezil pouze na Ivana Trojana. Kritizoval také Zdeňka Svěráka, který na Letné vystoupil s Miloněm Čepelkou.

Svěrák připomněl historická obléhání Československého rozhlasu a přirovnal současné dění kolem veřejnoprávních médií k dalšímu obléhání, tentokrát česko-slovensko-japonskému.

Turek jeho přirovnání označil za nešťastné a připomněl také Svěrákovo někdejší členství v KSČ.

Znovu se tak ukázalo, že česká veřejná debata se stále více přesouvá od konkrétních témat k osobním životopisům, minulosti a vzájemnému obviňování.

Umělec má právo na názor. Ale má také právo na kritiku.

Největší otázka celého příběhu není, zda Ivan Trojan smí vystupovat na demonstraci. Samozřejmě smí.

Každý občan má právo vyjádřit nesouhlas s vládou, kritizovat ministry a upozorňovat na nebezpečí, která podle něj ohrožují demokracii.

Jenže stejnou svobodu mají také lidé, kteří s ním nesouhlasí.

Problém nastává ve chvíli, kdy se známá osobnost začne těšit takové společenské autoritě, že její výroky přestávají být kriticky posuzovány. Herecký talent není automaticky politickou kvalifikací. Popularita není důkazem pravdy a potlesk davu není argument.

Trojan může být vynikající herec a zároveň člověk, jehož politický projev lze ostře kritizovat. Tyto dvě skutečnosti se navzájem nevylučují.

Sedmnáctý listopad by měl být připomínkou svobody pro všechny

Celá událost získala další rozměr právě 17. listopadu, kdy Filip Turek Trojanovo vystoupení veřejně komentoval.

Tento den si připomínáme boj studentů proti nacistické okupaci v roce 1939 i události roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu.

Je proto poněkud paradoxní, když se v den připomínající svobodu slova stává politická diskuse soubojem osobních urážek a vzájemného ponižování.

Svoboda totiž není určena pouze těm, kteří stojí na správné straně podle našeho vlastního politického přesvědčení.

Platí i pro ty, kteří mají jiný názor.

A právě to bychom si měli připomínat mnohem častěji než jména politiků a herců, kteří se právě ocitli na opačných stranách barikády.

Závěrem: Kdo vlastně určuje, co je správný názor?

Ivan Trojan má právo vystupovat proti vládě. Filip Turek má právo jeho vystoupení kritizovat. A občané mají právo nesouhlasit s oběma.

Neměli bychom však zaměňovat hereckou autoritu za politickou pravdu ani hlasitý projev za přesvědčivý argument.

Od známých osobností bychom měli očekávat nejen odvahu vyjádřit názor, ale také odpovědnost za způsob, jakým jej předkládají veřejnosti.

Demokracie nepotřebuje politické kazatele, kteří očekávají bezvýhradný souhlas. Potřebuje lidi, kteří dokážou argumentovat, naslouchat a respektovat i názor, který se jim nelíbí.

Protože svoboda slova není právo mluvit pouze tehdy, když s námi ostatní souhlasí.

Je to také právo druhých říct nám, že se mýlíme.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz