Článek
Je tu 1. září a stejně jako každý rok jsou sociální sítě opět zaplaveny fotografiemi čerstvých školáčků a školkáčků. Fotka dítěte na Facebooku/Instagramu/TikToku může působit jako nevinná vzpomínka, kterou chceme sdílet s rodinou, přáteli nebo sledujícími.
Jenže jedním kliknutím nevzniká pouze fotografie. Vzniká také digitální stopa člověka, který o jejím vytvoření a zveřejnění ještě nemohl sám rozhodnout. Co všechno může fotografie dítěte prozradit, proč nestačí soukromý profil a jakou roli v celém problému hraje umělá inteligence? Pojďme si to postupně rozebrat.
Začíná to nevinně
První krůčky. Narozeniny. Dovolená u moře. Koupání. První den ve škole či školce. Rozcuchané vlasy po probuzení. Nové kolo. Vánoce. Výlet s babičkou.
Rodiče dnes mohou během několika sekund zachytit stovky okamžiků z dětství svých potomků. A stejně rychle je mohou zveřejnit na Instagramu, Facebooku nebo TikToku.
Je to přirozené. Na sociálních sítích chceme sdílet především radostné okamžiky. Chceme ukázat rodině, jak dítě roste. Chceme se pochlubit jeho prvními úspěchy. A někdy jednoduše chceme zachytit krásný okamžik.
Bohužel většina rodičů, zejména maminek, zapomíná na jednu zásadní věc:
Fotografie už není pouze vzpomínka. Je to digitální informace.
A pokud jde o dítě, je potřeba přemýšlet nejen nad tím, zda je fotografie hezká, ale také nad tím, co o dítěti prozrazuje, kdo ji může vidět a jak s ní může být nakládáno dál.
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů označuje děti za zvlášť zranitelnou skupinu z hlediska ochrany osobních údajů. Děti podle něj hůře rozpoznávají online rizika a digitální stopa vytvořená v dětství může mít dlouhodobé následky.
Co je sharenting?
Pro fenomén, kdy rodiče pravidelně sdílejí informace, fotografie nebo videa svých dětí online, se vžil pojem sharenting. Jde o spojení anglických slov sharing (sdílení) a parenting (rodičovství).
Nejde přitom pouze o fotografie.
Sharenting může zahrnovat například:
- videa,
- příběhy o jeho životě,
- informace o škole,
- zdravotní informace,
- údaje o zájmech,
- fotografie z dovolených,
- informace o tom, kde rodina bydlí,
- trapné nebo intimní příhody,
- příspěvky o problémech dítěte.
UNICEF upozorňuje, že rodiče často nesdílejí obsah se zlým úmyslem. Naopak. Dělají to proto, že chtějí sdílet důležité a radostné okamžiky svého života. Problém spočívá v tom, že mohou podcenit dlouhodobý význam digitální stopy, kterou tím dítěti vytvářejí.
Instagram může působit jako osobní album
Ve skutečnosti ale není.
Pokud zveřejníte fotografii, může být:
- zobrazena dalšími lidmi,
- screenshotována (snímek obrazovky),
- nahrána jiným uživatelem,
- přeposlána,
- zveřejněna na jiném účtu,
- použita mimo původní kontext,
- dále používána a přetvářená pomocí AI nástrojů.
Úřad pro ochranu osobních údajů upozorňuje, že u zveřejňování fotografií na sociálních sítích existuje vyšší riziko následného zpracování jinými subjekty a také profilování osobních údajů.
Jinými slovy: Jakmile fotografii pustíte do digitálního světa, už nemáte plně v rukou, kam doputuje a jak s ní bude dál nakládáno.
Fotografie může prozradit mnohem víc než obličej
Možná si řeknete, že fotka je neškodná: „Na fotce je jen moje dítě, co by s tím kdo dělal?“, prolítne Vám hlavou. Jenže je potřeba se zamyslet co dalšího na ní je?
Představte si fotografii dítěte před školou.
Vidíme dítě. Ale zároveň můžeme vidět:
- název školy,
- školní uniformu,
- logo,
- ulici,
- číslo domu,
- poznávací značku auta v pozadí fotografie,
- rodiče,
- sourozence,
- domácího mazlíčka.
Najednou zjistíte, že fotografie obsahuje mnohem více informací, než jen dětský obličej. A pokud k tomu přidáte další příspěvky, ve kterých ukazujete svoji ranní rutinu, kdy vyrážíte do školy/školky/práce/na dovolenou, fotky domácnosti, označujete na fotografiích místa, ve kterých se pohybujete, máte veřejně dostupné bydliště… během velmi krátké doby si sledující dokáží vytvořit obrázek o fungování vaší domácnosti.
UNICEF doporučuje při sdílení přemýšlet nejen o samotném snímku, ale také o identifikovatelných prvcích, jako jsou například školní loga, a o lokalitě, kterou fotografie prozrazuje.
Čím více fotografií, tím větší riziko
Jedna fotografie dítěte na procházce pravděpodobně nikomu neprozradí celý jeho život. Jenže takhle sociální sítě nefungují, že?
Přidáte fotografii z:
- narozenin,
- školky/školy,
- dovolené,
- kroužku,
- výletu,
- běžného dne,
- Vánoc,
- sportovního tréninku.
A pak přidáte další… a další… a další… pak vás někdo někde označí, vy to přesdílíte atd. Přitom už nemusíme hovořit pouze o fotografiích dítěte, ale o běžných fotografiích, které na svém profilu sdílíte. Na základě toho si lze vytvořit obrázek o tom:
- Kde dítě žije (a s kým).
- Kam chodí.
- Co má rádo.
- S kým se stýká dítě, ale i jeho rodiče.
- Jak vypadá jeho rodina a známí rodičů.
- Kde (a s kým) tráví volný čas.
- Jak vypadá jeho běžný den.
Soukromý profil nemusí znamenat větší bezpečí
Rodiče se často hájí tím, že: „Já mám Instagram soukromý.“. To je určitě lepší než veřejný profil, ALE soukromý profil neznamená absolutní kontrolu a nulová rizika.
Stále existuje možnost:
- screenshotu,
- nahrávání obrazovky,
- přeposlání fotografie,
- přístupu člověka, kterého ve skutečnosti příliš neznáte,
- kompromitace účtu někoho z vašich sledujících.
Navíc se okruh sledujících v průběhu let mění. Člověk, kterému jste před pěti lety důvěřovali, nemusí být člověkem, kterého znáte dnes.
Proto je užitečné si občas položit otázku: Znám opravdu všechny lidi, kteří mají přístup k fotografiím mého dítěte?
A pokud je odpověď „ne“, je možná dobré svůj seznam sledujících trochu „osekat“.
A pak je tu umělá inteligence
Ještě před několika lety se debata o fotografiích dětí na internetu soustředila především na soukromí a možnost dalšího šíření. Dnes do ní vstupuje další proměnná: umělá inteligence.
AI umožňuje fotografie upravovat, kombinovat, generovat a vytvářet z nich nový obsah. Neznamená to, že každá fotografie dítěte zveřejněná na Instagramu bude někým zneužita. Ale znamená to, že možnosti manipulace s digitálním obrazem člověka rostou.
UNICEF mezi riziky sharentingu zmiňuje možnost, že fotografie dětí budou znovu použity nebo zmanipulovány, a upozorňuje také na nejistotu spojenou s dalším vývojem technologií, včetně umělé inteligence.
Nejde o to bát se každé fotografie. Jde o to počítat s tím, že technologie, která existuje dnes, nemusí být poslední technologií, která s fotografií dokáže něco udělat.
A co když už jste fotografie dětí zveřejnili?
Nepropadejte panice. Pokud jste roky sdíleli fotografie svých dětí, neznamená to automaticky, že jste jim způsobili újmu. UNICEF ostatně upozorňuje, že rodiče obvykle nesdílejí obsah se zlým úmyslem. Často si jednoduše neuvědomují, jak významná může být digitální stopa jejich dítěte. Co tedy můžete udělat hned teď?
Projděte starý obsah
Podívejte se na staré příspěvky a zvažte:
- Je fotografie stále potřeba?
- Je dítě na fotografii rozpoznatelné?
- Neobsahuje citlivé informace?
- Neprozrazuje místo nebo školu?
- Nebyla by dnes dítěti nepříjemná?
- Nebude dítěti nepříjemná za pár let?
- Potřebuje být veřejná? Nestačí vložit si ji doma do alba?
Co už nechcete sdílet, můžete odstranit.
A až bude dítě dostatečně velké, můžete do rozhodování postupně zapojit i jeho.
UNICEF doporučuje, aby rodiče se staršími dětmi pravidelně procházeli starší obsah a společně zvažovali, co je vhodné ponechat a co by bylo dobré smazat.
Jak sdílet fotografie dětí bezpečněji?
Nemusíte nutně přestat fotografovat. Nemusíte přestat sdílet rodinné vzpomínky. Můžete jen trochu pozměnit způsob, jakým je sdílíte.
Sdílejte méně osobních informací
Fotografie bez jména školy, adresy, přesné lokality nebo dalších identifikačních údajů představuje menší množství informací.
Zvažte fotografii bez obličeje
Nemusíte pokaždé ukazovat tvář dítěte.
Můžete zachytit například:
- dětskou ruku,
- siluetu,
- záda,
- boty na výletě,
- společný okamžik bez rozpoznatelného obličeje.
Nesdílejte aktuální polohu
Zvlášť pokud jde o pravidelná místa. Fotografie z dovolené může klidně počkat, až budete doma. Nikdo nepotřebuje vědět kde se právě teď nacházíte. Přistupujte k sítím jako kronikář a obsah sdílejte až zpětně.
Vyhněte se intimním fotografiím
UNICEF výslovně doporučuje nesdílet fotografie dětí ve stavu částečného nebo úplného odhalení, a to ani tehdy, pokud je rodič považuje za nevinné.
Přemýšlejte o obsahu z pohledu dítěte
Položte si jednoduchou otázku:
„Byla bych v pohodě, kdyby tuhle fotografii za deset let vidělo moje dítě, jeho spolužáci nebo učitel?“ a „Byla bych s tím v pohodě já, kdybych byla v jeho kůži?“
Pokud vás při té představě trochu zamrazilo, možná není nutné ji zveřejňovat.
Nemusíte přestat sdílet. Jen nemusíte sdílet všechno.
Celá debata se někdy dostává do extrému.
Na jedné straně: „Děti na internet vůbec nepatří!“, na druhé: „Je to moje dítě a já si můžu dělat, co chci.“.
A co třeba sdílet vědomě?
- Rodinné fotografie můžete poslat blízkým lidem v soukromé skupině/chatu.
- Můžete vytvořit soukromé album.
- Můžete nastavit omezený okruh lidí.
- Můžete sdílet méně identifikovatelných fotografií.
- Můžete se dítěte postupně ptát, co mu nevadí a co už ano.
A především můžete začít přemýšlet nad tím, pro koho vlastně fotografii zveřejňujete.
Protože pokud ji chcete ukázat babičce, možná nepotřebujete publikum o tisíci lidech. Možná uděláte nejlíp, když si vybrané fotografie vytisknete, vložíte do alba a darujete jej babičkám třeba jako vánoční dárek. :)
Fotografovat děti je krásné. Uchovávat vzpomínky je krásné. Sdílet radost s rodinou je krásné. Problém začíná ve chvíli, kdy si přestaneme uvědomovat rozdíl mezi soukromou vzpomínkou a veřejně dostupným digitálním obsahem.
Dítě, které dnes stojí před objektivem, jednou vyroste. Bude mít vlastní sociální sítě, vlastní přátele, vlastní vztahy, vlastní práci, vlastní představu o tom, kým chce být.
Jejich dětství nemusí být veřejné jen proto, že dnes máme technologii, která nám umožňuje všechno vyfotit a okamžitě sdílet. Vaše vzpomínky nemusí vidět celý internet, aby měly hodnotu.
Tak na to myslete. :)
